Recenze- Prokletí ohně

Recenze- Prokletí ohně

Název: Prokletí ohně

Autor: Martina Wolfová

Žánr: Fantasy

Nakladatelství: Metafora

Počet stran: 222

Rok vydání: 2012

Anotace:

Když Cora uteče od svého násilnického manžela a vrátí se k otci do malebného anglického městečka, zdá se, že teď už se všechno obrátí k lepšímu. Co však mají znamenat znepokojivé vize, sugestivní výjevy z dávného středověku, které ji začínají pronásledovat? Přichází snad o rozum?

Střípky osudů lady Christabel, sira Roberta a krutého pana Bruce z Glammermooru jí našeptávají zneklidňující tajemství. A o šokující překvapení není nouze ani v Cořině vlastním životě.

Naštěstí se i v dnešní době najdou milující rytíři – třeba v podobě dávných lásek ze střední školy -, kteří se dokážou vypořádat nejen se soky, ale i s nepřízní osudu, a vysloužit si tak srdce své lásky.

Obsah:

Cora utíká od svého násilnického manžela, kterého by nebylo od věci pořádně nakopnout, aby se vzpamatoval. Utíká ke svému otci, který vždy věřil k ideál manželství a proto nebere Cořin problém zas až tak vážně. Cora se velmi pomalu a těžko vyrovnává s tím, co jí manžel udělal.

Když se jí nakonec začnou zjevovat i úlomky života jejího, jak zjistí později, předka Christabel a jejího krutého osudu začíná si myslet, že kvůli situaci s manželem začala bláznit.

U otce, v městě kde dřív žila, potkává svou dávnou lásku Williama, kterému se svými všemi problémy svěří a ten jí časem dokonce i uvěří a její vize bere vážně.

Nakonec (opravdu, až nakonec) začínají situace nabírat na obrátkách a Cora zjišťuje, že má z Christabel víc společného, než by bylo záhodno.

Můj názor:

Tak jak začít. Knížka se žánrově se skupinou knih, které obvykle čtu příliš neshodovala. Byla odlišná, ale přece se mi svým způsobem líbila, protože život je přece změna. A tak jsem začala číst, opravdu jsem se těšila, co se z knihy vyklube.

Začátek mě rychle vtáhl do děje, který byl poměrně smutný, ale realisticky poukazoval na dobu, ve které žijeme. Cořin manžel- Stuart byl bezpochyby blbeček (autorka ho vhodně nazvala zoufalým sobcem poháněným uraženou ješitností), ale postupem času jsem pochopila, že to byl opravdu jenom zoufalec, který se nutně potřeboval dostat z mizerné finanční situace a tak se mu to v makovičce asi pomotalo a začal vyvádět věci, které by normální člověk nikdy udělat nemohl. To ho ale neomlouvá a konec, jaký mu byl v knize přisouzen si svým způsobem zasloužil.

Kniha byla hodně emocionálně založená- pocity vzteku, bezmoci, vinny a nenávisti, později i radosti a štěstí, proto by podle mě stály tyhle pocity za větší rozvinutí. V knížce se občas až trošku přehlížely.

Naopak se mi líbilo, že autorka střídala vyprávění z pohledu různých lidí a také současnost s minulostí, to knihu myslím příjemně oživilo.

Celá kniha se ale odehrávala ve stejných zajetých kolejích a tak jsem se stále nemohla přehoupnout přes půlku. Pořád se mi nedařilo se začíst a přelouskávala jsem každou stránku s většími obtížemi.

Podotýkám, že až asi posledních 20 stran jsem četla s očekáváním, což je z celkových 222 přece jen málo. Bývala by se mi kniha četla líp, kdyby autorka přidala doprostřed ještě nějakou další, vedlejší zápletku, kterou by si čtenáře udržela i během chvíli, které pro mě byly nudné…

Konečné rozzuzlení mě překvapilo a mrzelo mě, že jsem v takovém napětí nečetla knihu celou. Závěr byl celkově takový milý, klasický happy-end.

Hodnocení:

Jak už jsem psala na začátku, kniha nebyla přesně můj šálek kávy, ale když přihlédnu k prostředku knihy, který jsem přelouskávala s nevolí a ke konci, který jsem četla doslova jedním dechem, hodnocení je takovéhle:

 Tímto chci také poděkovat nakladatelství Metafora za recenzní výtisk :)