Poselství jednorožců- Strážci dobra by Michaela Burdová

Můj názor:

Poselství jednorožců. Už název nám vypovídá o tom, že příběh bude pohádkový, smyšlený ne příliš reálný. Svět, do kterého nás knížka zavede, bude mít svá vlastní pravidla a stvoření. Bude plný kouzla, magie a rádoby ušlechtilých činů. Klasický příběh s pointou záchrany světa před rychle šířícím se zlem, které přinese jen zkázu, smrt a nemoci. Nic obdobného, ale přece si o tom rádi přečteme, protože nás příběh zavede do jiného světa, kde se dějí naprosto jiné věci, jsou zde naprosto jiné tradice a zvyky. A o to nám při čtení jde, abychom byli zavedeni na naprosto odlišné místo než je svět, kde žijeme.

Už začátek příběhu nám ukazuje, jak to celé bude vypadat. Královské paláce, strážní, zločinci na útěku, čarodějové. Svět je parádně vymyšlený, má svoje kouzlo, ale takové převzaté kouzlo. Je to jakoby se autorka při psaní hodně dívala na Eragona nebo Pána prstenů. Je to naprosto stejný styl, podobná zápletka. Samozřejmě v trochu amatérštějším stylu, fenoménům jako Christopher Paolini nebo J.R.R Tolkien se těžko vyrovnává. Beru v úvahu, že Míši bylo teprve 16 let, když začala knížku psát, a proto věřím, že další díly už jsou nejen mnohem víc propracované, ale taky originálnější a napínavější.

Přesto, musím se přiznat, že jsem ani Eragona ani Pána prstenů nečetla, protože mě tenhle žánr nikdy moc nelákal. Poselství jednorožců mě do tohoto světa zasvětilo. V jednodušším světle mi ukázalo, jak se takováhle kniha odehrává. Rozhodně nelituju toho, že jsem knížku přečetla, protože mě její čtení tak nějak zvláštně uklidňovalo, ale osobně si nemyslím, že by to byla knížka hodná k vydání. Spíš jako povídka do šuplíku, nebo na literární server, ale chce to hodně vyškrtávat a pozměňovat.

Co se týče dialogů, občas jsem se v nich ztrácela a nepřišly mi moc reálné. Když to vezmu ze začátku. To, jak král mluvil a uvažoval, bylo na úrovni tak 16-ti letého chlapce. Když si já představím krále, měl by to být rozumný muž, stojící si za svým rozhodnutím. Zatímco král Lilandgarie (mimochodem, to je velmi vtipný název) občas mluvil, jakoby mu někdo s hlavičkou zaštěrchal a myšlenky mu v ní promíchal. 

Hodnocení:

Příliš jsem od knihy neočekávala, spíš jsem si ji chtěla přečíst ze zajímavosti, abych věděla, jak Míša psala v 16-ti letech. Musím říct, že ji obdivuji a na první knížku, zvlášť v tak útlém věku to rozhodně není špatné. Můj názor ale v tomhle zůstává stejný a myslím si, že by bylo lepší tehdy radši počkat a vydat knížku až si bude na 100% jistá, že kvalita odpovídá tomu, na co se ona sama cítí. Nepochybuju ale, že když se nakladatelství Fragment rozhodlo knihu vydat, muselo na ní vidět něco jedinečného. Proto hodnotím následujícím, s tím, že si nechávám rezervu na další díly, které budou určitě ještě lepší J

A mám pro Vás ještě takový malý přídavek, povedené fanouškovské video o sérii Poselství jednorožců:

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku :)