Pokrevní pouta- Zlatá lilie by Richelle Mead

Můj názor:

Od známé autorky Vampýrské akademie, přichází druhý díl Pokrevních pout. První díl na druhý úzce navazuje a vypráví nám o období hned po jeho skončení. Celkově jsem byla přesvědčená, že kouzlu psaní Richelle Mead mohu odolávat, jak dlouho chci. Bohužel (nebo díkybohu) se i tohle moje tvrzení otřáslo v základech, když jsem dočetla Zlatou Lilii.

Stejně jako první díl i druhý má jasnou strukturu příběhu. Autorka si očividně nastavila jakousi startovací čáru, od té se odrazila a proplouvala knížkou s elegancí a grácií. Nic jiného bych po jedničce ani nečekala. Pro tuto sérii je naprosto charakteristické, jak se hlavní hrdinové snaží ze začátku řešit obyčejné problémy, potom přijde zvrat, cosi se pokazí a najednou je tu problém. Dějová linie je poskládaná z malých překvapení a dílků, takže nakonec se celá kniha jeví jako hezky poskládané a dobře do sebe zapadající puzzle.

Co se hlavních hrdinů týče, Sydney jako představitelka inteligence a technologie mi v prvním díle vůbec nevadila. Tento její postoj byl oproti ostatním hlavním hrdinkám docela osvěžující. Ve Zlaté lilii mi toho ale už přišlo trochu moc a navíc, když se ještě objevil Brayden, další nadmíru inteligentní, bylo to tou chytrostí už přesycené.

Mírně to vynahrazovaly jiné, pohodové postavy. Zejména Adrian, typický záporák se zařadil k řadě mých oblíbených postav. Já záporáky vážně ráda, i když bych tady mohla vytknout, že vyměkl nějak moc rychle.

Svět, do kterého byl příběh zasazený, mi přišel geniálně vymyšlený. Shledávala jsem trochu podobnosti se Školou noci (tetování na tváři) ale rozdíly byly zásadní. Co se alchymie týče, obdivovala jsem Sydniinu oddanost. Vybudovat v knížce tak zásadní pravidla, zasadit je do tvrdé výchovy a nakonec z toho nechat vzniknout věrnost a přesvědčení ve správnost názorů nadřízených je umění a tento dar Richelle Mead určitě má. Nemohla jsem zpochybnit jediné slovo, které bylo uvedeno, protože bylo podepřeno tolika důkazy.

Stejně tak upíří svět měl své zákony a ze všeho nejvíc se mi líbila hierarchie. Každý tam měl své místo a taky přesně věděl, co má dělat. Dhampýrové znali své poslání a byli na něj hrdí. Strigojové taky chybět nemohli, nějaká ta brutální stvoření temnoty v takovéto knížce být musela. A Morojové, krásný střed mezi tím.

Hodnocení:

Celkově jsem byla překvapená, že z tak jednoduché zápletky dokáže někdo vykouzlit napínavý příběh plný dobrodružství a zakázané lásky (opět :D). A i když v některých bodech postrádal nádech originality, já jsem si čtení užila. Fandila jsem postavám, které mě okouzlily a na smrt zase posílala ty, ve kterým jsem viděla neupřímnost a zákeřnost. Kdyby mi někdo na začátku řekl, že po přečtení budu okamžitě chtít další díl a že je tato série těžce návyková, nikdy bych tomu neuvěřila. Nemyslím, že vydržím čekat na další díl tak strašlivě dlouhou dobu.

9/10

Trailer ke knize:

!Za recenzní výtisk děkuju nakladatesltví Domino!