Zrozena o půlnoci by C.C. Hunter

Můj názor:

Zrozena o půlnoci je první díl ze série, která mě k sobě táhla už nějakou tu dobu. Pořád jsem váhala a čekala, jestli ji třeba nedostanu k Vánocům, ale nakonec, když se mi naskytla možnost spolupracovat s Baronetem, neváhala jsem a po tomto díle skočila. Nemůžu říct, že bych zalitovala, protože jsem příliš dlouho neváhala a nechala si zaslat i druhý a třetí díl, protože si myslím, že když se vám zalíbí jednička, tak už se prostě vezete a další díl musíte přečíst, i kdybyste nechtěli.

Já tedy už od začátku věděla, že nepůjde o žádnou přespříliš originální záležitost, ale vážně mě bavilo sledovat, jak se s tím autorka pere. I přes námět, který byl zpracován už nesčetněkrát, nacházíme v téhle knížce trochu jiné situace k řešení, než v jiných podobných knížkách. Je vidět, jak se snaží nedržet se stereotypů a napsat něco nového a žádaného. Občas to trochu zaskřípe, ale to u takového příběhu skoro vždycky.

Ono na začátku člověku chvíli trvá, než pochopí autorčin styl psaní, taky Kyliino chování a zvykne si a stráví to, že se tady čas od času objevují takové ty rádoby strašidelné nadpřirozené jevy, které hned na začátku působí dost kostrbatě. Potom už není problém žít společně s Kylie, prožívat její problémy, občas se zasmát nad její hloupostí. Celý příběh potom působí dojmem takové důležitosti, přitom zápletka a děj je úplně jednoduchá, možná bych řekla až příliš triviální.

Když došlo na lámání chleba a knížka se konečně začala trochu uzavírat a formovat ke konci, těšila jsem se na nějaké to pořádné překvapení, třeba i nějaké to shledání se „starými známými postavami“, ale hlavně konečně na nějakou akci. Po celou dobu čtení to bylo takové pohodové, ne, že bych se nudila, ale napětím mě to také nenaplňovalo, proto jsem si říkala, že konec bude určitě takový ten typu „bum“, co se to právě stalo? Jenže ono ani ne. Působilo to na mě tak nějak neutrálně. Jakoby to bylo celé vymyšlené dobře, ale napsané způsobem, který se čtenářem ani nehnul.

Co se týče postav, nebyl tam nikdo, kdo by mi úplně lezl na nervy. Celkově tam spíš převládaly ty pohodové, sympatické povahy typu „já nic, já muzikant“. Společně to tvořilo takovou jakoby svatou skupinku přátel. Všichni hodní, obětaví, přátelští, občas až bez akce a nudní. Podle anotace jsem získala představu, že aspoň ti dva, elf a vlkodlak, budou rozdílní. Jeden záporák a jeden klaďas. Ale nakonec se ukázalo, že to byli oba docela hodní hoši, což mě zklamalo. Moje posedlost záporákama je nekonečná!

Hodnocení:

Nakonec bych to zhodnotila tak, že i když se autorka snažila, nijak extra originálního děje nedosáhla. Byly tam určité momenty, které mě fakt bavily a vzbuzovaly ve mně dojem kvalitně napsaného příběhu, jiné byly zase slabší. Po stylistické stránce, bylo všechno taky ok. Kratší kapitoly byly určitě lepší, než zdlouhavé, čtenář aspoň udržel u příběhu pozornost. Jelikož jsem byla knížkou už nějakou dobu posedlá a očekávala jsem od ní dost, nakonec se mi potvrdil fakt, že to byl takový o dost lepší průměr.

5/10

Trailer ke knize:

!Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku!