Temné vize- Posedlost by L.J. Smith

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Upřímně jsem z celého toho nápadu „nová šance pro L.J. Smith“ měla trochu obavy. Když jsem šla do Temných vizí, bylo to s postranní myšlenkou, že od toho nebudu moc očekávat. Upíří deníky, ke kterým jsem se dostala díky seriálu (dle mého moc lepšímu, než je kniha), mě nenadchly absolutně vůbec a díky nim mě taky L.J. Smith přestala jako autorka zajímat. Jenže jak to tak bývá, zvědavost je silnější a i já jsem po čase začala přemýšlet, o tom, že vyzkouším další její sérii. Znáte to, druhé šance, nové příležitosti…A tak se jednoho dne stalo, že mě osvítila jakási zvláštní nadpozemská energie, Temné vize se mi zalíbily (vlastně jsem si je zamilovala) a L.J. Smith už u mě neupadá v nemilost. Upřímně jsem ráda, že jsem do toho šla, protože jsem objevila další ze sérií, které se mi dostaly do hlavy, a já prostě nemohla dopustit, abych se nedozvěděla, jak to dopadlo.

Můj názor

Ačkoli jsem z knihy nadšená, moje nadšení pramení především z toho, že moc neočekávám. Obecně styl L.J. Smith je hodně jednoduchý. Většinou se nedočkáme žádného zbytečného chození kolem horké kaše, specializuje se spíš na přímý popis situací a postav. Což může být z jedné strany super, protože zdlouhavé popisy jsou občas na škodu, ale nějaké to zaobalení je taky někdy třeba. Celé to potom působí dost jednotvárně a já měla při čtení dost často pocity deja-vu. Když nejsou scény z knihy nijak emocionálně specificky zabarveny, může se stát, že potom působí všechny stejně.

Jak už to tak bývá, dobré konce a neočekávaná rozzuzlení vládnou světu (ne, že bych neschvalovala dobré konce!). Bohužel, v případě L.J. Smith rozzuzlení nebývají neočekávaná. Kniha je nabyta prekérními situacemi, nebezpečím i tím napětím. Vše nakonec zapadá na své místo až příliš hladce. Nikdy se neobjeví zádrhel, ani žádná situace, ze které není úniku. Vždy se najde řešení a ještě jakoby přímo spadlo z nebe. Spásný nápad, který by nikoho ve skutečném životě ani ve snu nenapadl. Knihy s těmito prvky můžou být dobré, ale nikdy ne skvělé, protože ztratily moment překvapení.

Jedna z mála (opravdu mála) knih, kde mi hlavní hrdinové nevadí. Obvykle bývám znechucená naivitou a přílišnou svatostí charakterů, ale Temné vize mě v tomto bodě příjemně překvapily. Každá postava měla svoje povahové rysy a odlišovali se. Dohromady ale tvořili skvělou, různorodou partu, která dělala knihu o moc zajímavější.

Hodnocení

Můžu říct, že ačkoli jsem stále čekala, kdy přijde jakési to „vyšší poslání“ a ono pořád nepřicházelo, ani na okamžik jsem se nenudila. Knížku jsem pouštěla z ruky jen málokdy a příjemně mě překvapila. Stránku od stránky jsem hltala písmenka víc a víc. Temné vize- Posedlost jsou skvělá, oddechová knížka, která Vás pohltí a překvapí chytlavostí děje!

7,5/10

!Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!