Temné vize- Vášeň by L.J. Smith

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Zdůrazňuji to v každé recenzi, kterou jsem na knihy od L.J. Smith psala. Může se to zdát ohrané, ale já jednoduše musím zdůraznit, že jsem vůči L.J. Smith měla jakousi averzi kvůli její sérii Upíří deníky a proto jsem ani neměla v plánu číst od ní cokoli dalšího. Ale znáte to, když se člověku připlete kniha s dobrým hodnocením, chce ji vyzkoušet. A ani já neodolala. Temné vize pro mě byl takový test trpělivosti a sebeovládání. První díl jsem ve zdraví přežila a navíc mě navnadil na zbytek trilogie. Druhý díl se mi nejen líbil, ale došlo mi, že budu muset dát L.J. Smith další šanci. Takže tady to je. Třetí díl dočten. Zda jsem si při něm rvala vlasy, bouchala hlavou do zdi nebo nadšeně skákala ke stropu si přečtěte v recenzi.

Můj názor:

Znáte ten pocit, kdy máte knihu rádi proto, jaké pocity (radosti, štěstí) ve Vás vyvolává, ne ani proto, že je extra kvalitní, nebo má silnou, emoční zápletku? Postavy Vám taky nejsou nijak sympatické- čistě průměr, ale Vás baví to číst, baví Vás sledovat, jak dějová linie směřuje přesně tam, kam jste čekali? Občas Vás naštve, jak se někdo zachová, říkáte si, že byste měli být objektivní a knihu zhodnotit jako každou jinou, ale jednoduše se při čtení bavíte? Já říkám, že je důležité, co v nás kniha zachová. Ať už to jsou chyby hlavních hrdinů, ze kterých se poučíme nebo šťastný (ale předvídatelný) konec, ze kterého máme čirou radost. Podle mě není špatná kniha ta, které toho máme nejvíce co vytknout, ale ta, na kterou za pár dní zapomeneme a zařadíme ji jen tak na poličku do sbírky. Když vidím, svoji oblíbenou knihu, rozlije se mi na tváři úsměv, protože si vzpomenu na dobu, kdy jsem ji četla a jak ohromně mě to bavilo. A ačkoli jsem to nečekala, Temné vize se zařadily k takovým knihám.

Mohla bych vytknout (a vytknu) několik základních nedostatků, které mě jako recenzenta-amatéra praštily do očí. Jak už jsem jednou psala, L.J. Smith má poměrně jednoduchý styl psaní, bez větších „kudrlinek“ nebo charakteristických znaků. Píše čistě a nechodí dlouho kolem horké kaše. Také má ve zvyku (a to se od druhého dílu nezměnilo) zachraňovat hlavní hrdiny z prekérních situací nepřirozeným a trochu „umělým“ způsobem. Je nám asi všem jasné, že se v knihách málokdy stává, aby zemřel hlavní hrdina a stejně tak se málokdy stává, aby se kniha obešla bez kritických (a napínavých) situací. Každého čtenáře ale musí trochu nahlodat, když se pokaždé objeví jakási „náhoda“ či neodůvodněný a naprosto nesmyslný myšlenkový pochod některé z postav, který všechny zachrání.

Po dobu čtení trilogie jsem si na postavy zvykla a připadaly mi sympatické. Každá byla jiná a navzájem se hezky doplňovaly. U některých rozhovorů či chování hrdinů jsem se občas pousmála nebo nesouhlasně zakroutila hlavou, ale převážně se nedopustily žádných zvláštních „přestupků“.

Hodnocení:

Člověk musí brát knihu trochu s nadhledem. Asi nebudu od L.J. Smith čekat žádný zázrak nebo průběh knihy, který by mě extra překvapil. Ale tak to je. Píše čtivým, ale jednoduchým způsobem, který mě ke knize připoutal, a já si čtení užila. Závěr si myslím, že většinu lidí překvapí, stejně tak i mě. Jen napovím, že to byl dobrý a šťastný závěr, ze kterého jsem kupodivu měla radost! Trilogie skončila hezky a docela mě mrzí, že není více dílů.

8/10

!Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!