Proč jsem se
na knihu vrhla útokem
Spousta z nás
si už asi všimlo, že Fragment v roce 2013 pěkně válí a nenechává se zahanbit od ostatních nakladatelství. Musím přiznat, že jsem sama byla
překvapená, kolik skvělých knih se chystá vydat. Skoro to vypadá jako soutěž
mezi nakladateli o nejvíce úspěšných česky vydaných knih. Já jako správný
zvědavec jsem do kolonky „Vyjde do 30-ti dnů“ na stránce Fragmentu nakukovala
často, až jsem jednoho dne objevila připravovanou Deklaraci smrti. Tehdy jsem
neměla ani tucha o tom, že jde pouze o druhé vydání Přebytečných. Ale stačil
pohled a já věděla, že si to chci přečíst.
Můj názor:
Deklarace smrti pro mě znamenala menší výhybku z řady
dokonalých příběhů. Je to jedna z knih, u které jednoduše nevíte, co si
počít. Některé scény Vás ochromí a máte pocit, jakoby je napsal někdo úplně
jiný, než zbytek knihy, někdy naopak máte chuť práskat hlavou do zdi nad triviálností
situace. Je to příběh, který se alespoň pro mě řadí do škatulky lepšího průměru. Jednoduchý, ale přece zajímavý.
Vždy
obdivuji, jak mají někteří autoři schopnost vymyslet naprosto uvěřitelný svět,
který až překračuje hranice lidské myšlení. Nápad je vždy jedinečný a čtivý jde
už jen o to, jaký autor ukáže potenciál a příběh rozvine. V tomto případě nápad byl opravdu dobrý a prostředí propracované skvělé. Atmosféra byla příhodná a místo, kde se příběh odehrával tomu dodával jiskru. Autorka dokonce i ve správných místech zabudovala překážky, zvraty a nebezpečí. To všechno ale v hodně malém množství. Chtělo to více napětí, více čtenářovy chuti držet palce hlavnímu hrdinovi, více všeho.
Čtení bylo občas ztěžováno jedním prostým faktorem - rozhovory. Nevím, zda je to špatným překladem, nebo zda takto byla knížka napsaná už i v angličtině, ale rozhovory byly nesmírně strojené a hlavní hrdinové ztělesňovali spíš desetileté, než patnáctileté.
Čtení bylo občas ztěžováno jedním prostým faktorem - rozhovory. Nevím, zda je to špatným překladem, nebo zda takto byla knížka napsaná už i v angličtině, ale rozhovory byly nesmírně strojené a hlavní hrdinové ztělesňovali spíš desetileté, než patnáctileté.
Musím přiznat,
že i přes tyto fakty se kniha četla víc než dobře a hlavně rychle. Určitý vliv
na to má zřejmě i formát, v jakém je napsaná. Písmena na stránkách mi
přišly o něco větší než v ostatních knihách. Ačkoli se také prakticky nic
nedělo, mělo to specifickou atmosféru a emoce. Jak už jsem zmiňovala, prostředí bylo vybudované dobře,
navíc zasazené do správných konfliktů.
Hodnocení:
Velmi milý,
ale naivní příběh dvou 15-ti letých lidí, hrajících si na dospělé. Vzpoura
systému, obětování, mladí lidé honící se za přežitím - příběh vlastní všem dystopiím. Kniha měla osobnost, i přesto jí ale chybělo něco, co by ji na jednu stranu přiblížilo ke kvalitě jiných dystopií a na druhou ji od nich nějakým způsobem odlišilo.Proto se budu držet na uzdě a ohodnotím takto:
Kniha sa mi páčila, má dobrú tému 8) Ten útek mi potom už pripadal nudný, ale inak skvelá oddychovka 8)
OdpovědětVymazatCo sem četla jiné recenze, tak s ní víceméně byli spokojení :). Asi si to budu muset přečíst, abych si na to udělala svůj názor
OdpovědětVymazatAni ja som na túto knižku nečítala ešte žiadne zlé hodnotenie. Ja mám v pláne si ju kúpiť, tak uvidím :)
Vymazat