Rozhovor se C.C. Hunter

Možnost komunikovat s autory a dělat s nimi rozhovory mě pořád ohromně uchvacuje a navíc i děsně baví. Nejen, že se dozvídám něco nového o sériích, které mám ráda, udělám tím (snad) radost i čtenářům, ale navíc se pocvičím v angličtině.
Dnešní rozhovor navíc úzce souvisí se soutěží. C.C. Hunter byla tak hodná, že mi do soutěže darovala podepsané záložky a plakáty. A tak mě napadlo se jí také zeptat, jestli by měla zájem udělat pro můj blog rozhovor. Otázky jsem pokládala obezřetně a doufám, že získáte o sérii (a autorce samotné) alespoň několik informací, které jste si přáli vědět!

1) Zdravím. Mohla byste nám povědět něco víc o sérii Údolí stínů? Odkud nápad vzešel, který z hlavních mužských postav (Lucas a Derek) je váš favorit a kolik knih v sérii pro nás ještě plánujete?

No, prvotní nápad vlastně přišel od mé editorky. Řekla mi, že bych měla napsat sérii pro mladé a pověděla mi k tomu „kemp pro nadpřirozené“. To je ono! Odtud to převzala moje fantazie a Údolí stínů bylo stvořeno. Co se týče kluků. Lucas nebo Derek? Máme je ráda oba, ale u odlišných důvodů. Takže ptát se mě, který z nich je můj oblíbenec, je jako chtít po mě, abych vybrala jedno z mých dětí jako nejoblíbenější. Nemohu si vybrat.

V sérii bylo od začátku plánovaných pět knih, ale nakonec bude pět knih o KYLIENINĚ životě. Chystám 2-3 knihy o Delle a příběhu z jejího úhlu pohledu. Della je jedna z těch drsnějších upírů se správným postojem a já se těším, až budu vyprávět její příběh.

2) Chtěla bych se Vám zeptat na něco ze zákulisí série. Vaše čtvrtá kniha by u nás v Česku měla vyjít v dubnu. Už se nemůžeme dočkat! Mohla byste nám říct, která scéna z knihy je Vaše nejoblíbenější a co můžeme očekávat?

Psaní Hlasu měsíčního svitu jsem si užila. Ale je těžké vybrat jen jednu scénu, která je má oblíbená. Vždycky mě bavilo psát situace mezi Mirandou, Kylie a Dellou, právě proto, že je jejich přátelství tak pevné. Zažily spolu spoustu zábavy a dokáží se hodně nasmát i ve špatných časech. Ale musím přiznat, že je tu jedna scéna, kterou jsem si opravdu zamilovala. Je to ta, kdy Kylie dává radu Burnetovi o tom, jak vyřešit věci s Holiday. Burnet ukáže svou zranitelnou stránku a mně to připadalo opravdu sladké.

3) Jak dlouho píšete jednu knihu? Píšete každý den, nebo čekáte na inspiraci? A co děláte, když přijde „tvůrčí blok“?

Napsat knihu mi trvá dva až čtyři měsíce, podle toho, co se zrovna v mém životě děje. Ano, píšu každý den. Zní to tak skvěle, psát pouze když je se mnou Múza, nebo když jsem inspirovaná. Ale psaní není jen má vášeň, ale i kariéra. Když mám lhůtu, kdy knihu musím odevzdat hotovou, můj editor a agent rozhodně nechtějí slyšet, že se na psaní necítím nebo že mám zrovna „tvůrčí blok“. Beru svoji práci vážně. Pracovní morálku mám po svém otci. Pracoval jako instalatér a nevzpomenu si, že by za celý můj život řekl: „Dnes nemůžu jít pracovat, protože mám instalatérův blok.“ Vstal a šel do práce. Jsem si jistá, že jednoho dne si ve svém oboru vedl lépe než ostatní. Také vím, že jednoho dne budu psát některé scény a části knihy lépe než ostatní, ale i tak každý den vstanu a půjdu do práce. Když sedím u svého počítače, inspirace dříve nebo později přijde.

4) Přemýšlíte o další sérii? Jestli ano, můžete nám o připravované knize něco povědět?

Ano, přemýšlím o další sérii. Jsem velmi nadšená z toho, že v knihách budu vyprávět Dellin příběh. Nejprve se chystám do světa vypustit novelu (o asi deseti stranách) s názvem Saved at Sunrise. Příběh bude o tom, co se stane, když Della a Steve vyrazí na misi pro FVJ. Jen napovím, že Dellu skoro zabijí, ale Steve ji stačí zachránit- tak, že z ní udělá hlupáka.

Ale nejprve, Kyliin příběh pokračuje v knihách Whispers at Moonrise (u nás vychází pod názvem Hlas měsíčního svitu) a Chosen at Nightfall. Prozatím nebudu vykládat nic o ‚Chosen‘, ale můžu Vám dát malou nápovědu k Whispers at Moonrise

-Kyliiny schopnosti jsou znovu testovány- tentokrát se pokouší přivést někoho zpět k životu. Je to někdo, koho velmi miluje. Někdo, koho když ztratí, její život nikdy nebude stejný.

-Kylie se naučí, že někdy může zdání klamat

-Někdo zaplatí krví, aby mohl s Kylie strávit táborovou seznamovací hodinku. Nikdy neuhodnete, kdo to tentokrát bude!

5) Poslední otázka. Co byl Váš sen, když jste byla malá? Vždycky jste chtěla být spisovatelkou?

Víte, nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla být spisovatelka- jsem totiž dyslektik. Vždycky jsem si příběhy, které jsem vymyslela, přehrávala v hlavě, ale nesnila jsem o opravdovém „psaní“. Po dlouhé době, kdy jsem na psaní pracovala, jsem se zlepšila, ale občas pořád bojuju s tím dát na papír ta správná slova. Když jsem byla mladá, milovala jsem fotografování a snila jsem o tom, že to bude má budoucnost. A opravdu jsem fotografka nějakou chvíli byla. Pořád to mám ráda. Ale vytváření obrázků slovy mám ještě mnohem radši.

Děkuji Vám, za možnost udělat rozhovor pro Vás blog.

Přesvědčila jsem se o tom, že stejně tak, jak C.C. Hunter působí mile ze způsobu, jakým knihy píše, je to velmi zajímavá a sympatická osoba i ve skutečnosti. A tak se Vás ptám, měli byste zájem o další rozhovory? Protože já se přiznám, že vlézat do zákulisí příběhů a objevovat skuliny mě ohromně baví! :)