Mezi nebem a zemí- Setkání s duchem by Stacey Kade (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Hmm… Poslední dobou je čím dál tím těžší, tuhle kolonku vyplnit něčím smysluplným, jelikož si knížky vybírám úplně spontánně a ne většinou má můj výběr nějaký zvláštní důvod. Tentokrát tu ale jeden je! Když jsem se dozvěděla, že Fragment bude vydávat Mezi nebem a zemí, málem jsem vyletěla z kůže překvapením. Knížku jsem už dlouhou dobu okukovala na bookdepository.com ale do anglické verze se mi nijak nechtělo, takže české vydání přišlo naprosto skvěle načasované!

Můj názor:

Když k Vám přijde nějaký Váš známý a řekne Vám, že pro Vás má dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou, kterou si vždycky vyberete jako první? Já osobně vždycky sahám po špatné, protože ji chci mít jako první z krku, abych se mohla radovat z té dobré. A stejně tak bude vypadat i dnešní recenze na Setkání s duchem. Moje čtení téhle knihy se totiž docela přesně lítalo na stupnici spokojenosti nahoru a dolů, takže i recenzi zahájím nejdříve záporným hodnocením a v druhé polovině se zase zaměřím na klady, díky kterým jsem knížku vůbec dočetla.

Abych knihu dočetla, musím mě v nějakém bodě alespoň trochu zaujmout. Nemusí jít přímo o něco hlavního- jako hrdiny nebo zápletku- může to být maličkost jako prostředí, kde se děj odehrává nebo jen jedna vedlejší postava, která je mi sympatická. Pokud v knize není ani nic takového, obvykle mám velký problém ji dočíst. Když jsem začala číst Setkání s duchem, byla jsem si docela jistá, že tohle bude ten případ knih.

Po pár stranách jsem v tom viděla jen další stereotyp, příběh o světle na konci tunelu, přiblblé roztleskávačce a rádoby gothic klukovi, který si myslí, že z něj kapuce na hlavě dělá tajemného klučinu. Prvních pár stran byly muka- vlastně možná první polovina knihy- kdy se nedělo absolutně (ale absolutně) nic. Byl to vážně dlouhý a pomalý rozjezd a já se jednoduše nemohla začíst. Postavy mi připadaly moc umělé, takové loutky, kterým autorka nevdechla život. Příběh mě nijak nezaujal, protože to byla jen jedna další duchařina v dlouhé řadě.

Pomalu se dostávám k té pozitivní části. Jak už jsem psala, první polovina knihy byla naprosto o ničem- s postavami se člověk teprve seznamoval, dějová linka odpovídala spíš deníku blondýnky a gothica než opravdové knížce. Ale přišel bod zlomu- asi v polovině knihy- kdy mě to konečně začalo brát. Z urputně nudného se stalo hezky pohodové a z umělých postav příjemné charaktery, které jsem si nakonec docela oblíbila. Dočkala jsem se dokonce i nějakého toho napětí a romantiky, což bylo docela příjemné překvapení. Příběh vyprávěný dvěma hlavními hrdiny je už teď docela častý a tak se mi už začíná docela okoukávat, ale tady to nemělo na kvalitu knihy nijak zvláštní význam. Určitě jsem byla překvapena milým  prostředím, kde se kniha odehrávala a že tentokrát nešlo o žádnou záchranu lidstva, nebo nějak jinak život ohrožující zápletku, jsem s radostí přivítala.

Hodnocení:

Knížka má své světlé momenty a- přiznejme si to- i ty méně světlé. Rozhodně nebudu tvrdit, že by to se mnou nějak zamávalo a stala bych se okamžitě Team Alona a Will, ale byla to příjemná oddechovka, která nenadchne, ale ani neurazí. Pohodové prostředí knihy se mi líbilo opravdu hodně a upřímně se těším, až si přečtu další díl. 

6,5/10

Zdroj obrázků zde

Knihu můžete koupit zde

!Mockrát děkuji nakladatelství Fragment ta poskytnutí recenzního výtisku!