Motýlí křídla by Veronika Bicker

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Přemýšlela jsem, že by čas od času bylo fajn, vyzkoušet něco nového. Obvykle se totiž do „thrillerů“ tohoto typu nepouštím. Jednak mě tento žánr nijak zvlášť neláká a navíc člověku se špatně hledá nějaký kvalitní autor v tomto oboru. Když ale Fragment začal vydávat knížečky tohoto typu, začalo mě to lákat a řekla jsem si, že nebude špatné to vyzkoušet. Přeci jen, Motýlí křídla jsou knížka hodně tenoučká, takže i kdyby mě zklamala, nebude problém ji dočíst. Jak mě kniha nadchla, se dozvíte o pár řádků níže.

Můj názor:

Příběh začíná naprosto klasicky- střední škola. Autoři si asi rádi vybírají jako místo dění právě střední školu. Nevím, jaké kouzlo v tom, nebo co je k tomu táhne, protože skvělé knihy (a já předpokládám, že autoři by rádi napsali nejen dobrou knížku, ale skvělou) se musí odlišovat. Pokud vezmete jeden příběh, protáhnete ho přes kopírák a v pozadí pouze změníte jakousi zápletku, nestane se z toho určitě kniha stejně úspěšná jako původní příběh. Proto, ačkoli je v této době těžké vymyslet něco, co ještě někdo nenapsal, myslím, že není na škodu si s tím pohrát a vytvořit tak nejen něco průměrného, ale něco, co se lidem zaryje do paměti- v tom dobrém slova smyslu.

Motýlí křídla popisují přesně ten druhý případ knih- zapamatujete si je, ale se vzpomínkou na ně přichází obracení očí v sloup a nespokojené povzdechnutí. Příběh se točí kolem jedné naprosto nejasné záhady a autorka se nám snaží vtisknout jakýsi pocit napětí a nebezpečí při hrdinčině (cituji) „pátrání na vlastní pěst“. Celkově je příběh naprosto nesmyslný a o ničem. Dá se říct, že jsem se nijak zásadně nenudila, ale to bylo způsobené délkou knihy a tím pádem nebyly alespoň nudné prvky příběhu zbytečně protahovány. Naprosto mě minul celý smysl knížky. Když to tak vezmu, tak čas strávený nad knihou byl pro mě naprostá ztráta času, protože jsem si z toho vůbec nic nevzala. Nepobavilo mě to, nerozbrečelo, napětí bychom tam taky hledali velice zřídka, ponaučení z toho taky neplynulo a ani žádný vnitřní hřejivý pocit, který mám, když přečtu dobrou knížku, jsem z toho necítila.

Postavy pro mě také byly španělskou vesnicí. Dospělí mluví jako puberťáci, žalují na sebe jako 5-ti letí. Hlavní hrdinové jsou naprosto ploší a já osobně jsem si k nim nevytvořila žádný vztah. Elena mi přišla snad ještě horší než její jmenovkyně z Upířích deníků. Naprosto nezajímavá postava vzhlížející ke školnímu kapitánovi fotbalového družstva (jak neobvyklé) s nesmyslnými názory a myšlenkovými pochody. Vedlejší postavy byly o malinko lepší, protože se příliš nerozebíraly jejich povahové vlastnosti.

Hodnocení:

Nečekala jsem upřímně žádný zázrak, pouze průměrnou knížku, kterou bych přečetla hezky jedním dechem, možná se u ní občas zasmála. Pod pojmem thriller si ale představuji něco napínavého, co vyrazí čtenáři dech a donutí ho přemýšlet nad celým příběhem. Ne! Absolutně ne. Knížka mě zklamala a byla těžce podprůměrná. Jediné, co jí trochu zachránilo krk, je pěkná obálka s roztomilým motýlkem. To byla asi první a poslední věc, která se mi na celé knize líbila.

4/10