Proč jsem se na knihu vrhla útokem:
Hlas
měsíčního svitu je čtvrtý díl světově úspěšné série Shadow Falls. Všechny čtyři
díly vyšly u nás v Baronetu a taky to byly moje první knihy, které jsem od
Baronetu četla vůbec. Nápad celé série je hezký a zdá se mi, že i celkem
originální a já se bez mučení přiznám, že jsem si celou sérii zalíbila. Knihy
od C.C. Hunter jsou jedny z těch pohodových, nijak příliš akčních, ale
milých a díky hlavní hrdince, která neustále tropí nějaké ‚ptákoviny‘ se
v ní mnoha z nás vzhlédne. Já se v ní v několika ohledech
vzhlédla také a tak si její příběhy přečtu vždycky moc ráda.
Můj názor:
Pokud už
máte za sebou všechny tři první díly, musíte už zhruba vědět, co čekat a co ne.
Přiznám se, že znám akčnější knížky, taky knihy se skutečnějšími postavami a
když nad tím tak přemýšlím, tak série je tak nějak obyčejná a ne příliš
dokonalá. A mně se právě to kupodivu líbí. Ale znáte to, čeho je moc, toho je
příliš a zdálo se mi, že V Hlasu měsíčního svitu už to pokulhávalo čas od
času nějak moc.
Že autorka
moc ráda chodí kolem horké kaše a neustále se babrá v problémech a
pocitech hlavní hrdinky- to už je poměrně známé z předchozích dílů. Ale
tentokrát jsem z toho vážně měla občas chuť začít křičet. Kdybyste totiž
v knize například proškrtaly všechny pasáže, kde Kylii popisuje, jak se
cítí, co si myslí nebo jak se pořád nemůže rozhodnout, myslím, že by
z celé knihy zbyla jenom chabá kostřička. Celkově se čtvrtý díl vlekl asi
nejpomaleji, měl ze série prozatím nejmenší spád a chvilkami jsem měla nutkavou
potřebu ho na chvíli odložit. Jednoduše tentokrát ne zrovna jedna z knih,
kterou bych zhltla jedním dechem.
V druhé
polovině (Díky bohu) chytá autorka druhý dech a konečně (konečně!) se začíná
něco pořádného dít. Do té doby to bylo opravdu slabé a já měla chuť díl nazvat
nejhorším ze série. Abych to ale neměla tak jednoduché, druhá polovina byla o
moc lepší, uvážlivější a napínavější. Konečně se přestalo o akci mluvit a akce
tam i byla.
Co se
hlavních hrdinů týče, nedá se říct, že bych je nesnášela, ale taky nemůžu říct,
že bych si je kdoví jak oblíbila. Na druhou stranu je pravda, že ukazují, že
lidé nejsou bezchybní, že každý máme vlastnosti, za které se stydíme. Každý měl
nějakou specifickou vlastnost, věc, ve které se snažil zlepšit, udělat ze sebe
lepšího člověka. To se mi líbilo, ten příslib reality.
Hodnocení:
Mělo to
super atmosféru a ke konci mi to připomnělo, proč mám tuhle sérii tak ráda.
Bohužel byla tentokrát zápletka trochu vyumělkovaná a mně jednoduše nesedla. Co
se napětí týče, byly minulé díly určitě o něco lepší, ale tentokrát jsme se
alespoň konečně něco dozvěděly a já mám takové tušení, že pátý díl určitě bude
stát za to.
6,5/10
Pohled na sérii:
Zdroj obrázků
Knihu můžete koupit zde
!Moc děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku!
Krásná recenze,taky bych chtěla umět takhle psát. :))
OdpovědětVymazatMoc děkuju, jsem ráda, že se líbila! :)
Vymazat