Rezistence by Veronica Roth (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Tentokrát bude odpověď na tuhle otázku poměrně jednoduchá. Ačkoli jsem se úporně snažila se od této série po prvním dílu odtrhnout a konečně se vrhnout na všechny ty recenzní výtisky co mám doma, jednoduše jsem to nakonec musela vzdát. Divergenci jsem si naprosto zamilovala a díky ní taky dala šanci většině ostatních dystopií. Že si přečtu druhý díl, byla jistota.

Můj názor:

Měla jsem trochu obavy, když jsem knihu začínala číst, protože jsem všude možně četla rozporuplné názory na její kvalitu. Někteří si stáli za tím, že byla Rezistence stejně dobrá jako Divergence, někteří naopak knihu mírně zavrhli a říkali, že je zklamala. Já jsem v průběhu čtení pořád čekala na ten zkrat, kdy se objeví něco, co fanoušky tak pobouřilo, ale nakonec jsem to nenašla. Čtení druhého dílu jsem si užila stejně, jako čtení prvního.

Pro mě má tato série, a zvlášť Rezistence, jednu neocenitelnou vlastnost, kterou člověk u každé knížky nenajde. A to je ta atmosféra. Ten pocit, když knihu čtete. Jak Vás zamrazí při každé děsivé situaci, žaludek se stáhne, když některá postava zahyne, oči se rozzáří, když jsou na scéně hlavní hrdina a hrdinka. Ne každá knížka Vám sedne, ať je jakkoli dobrá nebo kvalitní. Tohle je jednoduše na každém z nás. Stejně jako máme každý rádi jiný žánr knihy, je tomu stejně i u každého jednotlivého díla. Takže ano, já si knížku užila i přes malé drobnosti, které mi vadily. Protože jsem si zamilovala ten pocit, který jsem při čtení měla.

Veronica Roth má neskutečný talent, co se popisování týče. Ačkoli příběh vyprávěla Tris- drsňačka, která si ne zrovna často připouští nějaké emocionální výbuchy- kniha byla právě po té emoční stránce výborně vybarvená. Tady jde vidět, že hlavní hrdinka nemusí být nutně ukňouraná a přecitlivělá, aby dokázala v lidech probudit nějaké pocity.

Teď se pomalu dostávám k těm několika málo záporům, které mi čtení trochu ztěžovaly a znepříjemňovaly. Často se Rezistenci vytýká, jak se postavy chovaly, jak spolu mluvily a komunikovaly. V tomhle bodě tedy musím souhlasit s blogery, které kniha zas tak neoslnila. Je pravda, že jsem se čas od času pozastavovala nad Tris a Tobiasem, nebo vlastně kteroukoli jinou postavou. Způsob, jakým se chovali a cesta, jakou se jejich myšlenky ubíraly, byla často dost nelogická a já jsem naprosto nechápala, jak k takovému, či jinačímu závěru dospěli. Probíhaly konverzace ne úplně přirozené, spíš jako by spolu mluvili nějací mladší umínění sourozenci, než skoro dospěli lidé, kterým jde o život.

Hodnocení:

Rezistence pro mě opět byla jednou z knih, která mi ukázala, co je opravdu důležité a jak člověk občas musí přinášet vlastní oběti, aby pomohl svým přátelům a rodině. Dokázala a potvrdila, že lidé opravdu mají svědomí, jen se občas bojí ho zapnout a používat. Užívala jsem si veškeré citáty a epické momenty nabité jiskřivým napětím, láskou a odhodláním. Teď ještě nějak zabít ten čas, který zbývá do českého vydání třetího dílu!

9/10

Trailer ke knize:

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků zde

Knihu můžete koupit zde