Zář by Alexandra Adornetto (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Musím přiznat, že až v poslední době slýchám na tuto knihu dost negativní reakce. Když jsem si ji totiž vybírala k Vánocům, příliš recenzí jsem na ni neviděla a také se o ní dost mluvilo, takže jsem předpokládala, že to bude pecka. Anotace taky nevypadala zas tak špatně a tak když jsem pod stromečkem uviděla další hranatý balíček, byla jsem vážně ráda. Ke knize jsem se dostala asi až o tři měsíce později a k recenzi, no… asi o další dva.

Můj názor:

Po pravdě, vůbec jsem neplánovala Zář recenzovat, protože jsem ji četla v době, kdy jsem recenze nepsala na úplně každou přečtenou knihu a navíc jsem si říkala, že když bude na světě o jednu zdrcující recenzi míň, také se nic nestane. Jak se ale ukázalo, někteří z Vás čtenářů jsou opravdu masochisté, a touží po negativní recenzi. A co já bych pro Vás neudělala, že? Takže dnes přicházím s mírně brutálním a shazujícím názorem na knihu, kterou už si vážně víckrát nepřečtu.

Celá recenze by se dala shrnout jen do pár slov a byla by to slova nepěkná. Kdybych měla alespoň některá z nich vypsat: neoriginální, naivní, přeslazený příběh s ještě neoriginálnějšími, naivnějšími a přeslazenějšími hlavními hrdiny. Musím říct, že bezprostředně po dočtení jsem z toho zase až tak špatné pocity neměla, jednoduše další z těch méně povedených knih, ale teď, když se mi to pořádně proleželo v hlavě a mám načteno zase o trochu víc, vidím, jak nedomyšlený příběh vlastně byl.

Co se týče andělského tématu. Po většinu času je mi skutečně jedno, o jaké nadpřirozené bytosti čtu. Zda má rohy, ocas, ostré zuby nebo křídla a svatozář je mi celkem jedno. Ale přesvědčila jsem se, že ty typicky andělské série často stojí za prd. Proč? Andělé mají být čisté, nevinné, dobro chtivé bytosti- co jsem ale viděla v této knize, byly spíše naivní, rádoby vtipné a nápomocné malé potvůrky, ze kterých se mi kazily zuby. A to nemluvím pouze o hlavních postavách- andělech, u těch by se to ještě dalo mírně akceptovat. Když jsem viděla, jak se chovají veškeré jiné postavy (i kluci), jak sladce promlouvají, jaké prostoduché představy jim omývají mozečky. Bylo to vážně docela k popukání… nebo k pláči.

Když bych se měla bavit o dějové linie, myslím, že bych ji popsala doslova: hrůza. Vážně, odvěký boj dobra a zla je sice fajn, ale podat to až v takové formě mi přišlo trochu přitažené za vlasy. Po celou dobu knihy se nedělo absolutně nic, hlavní postavy spolu akorát pořád cukrovaly a mluvily o tom, jak spolu nemohou být. Když teď pomyslím na konec knihy, kdy přišlo jakés takés vyvrcholení příběhu, docela se popadám za břicho. Konec vystřižený jak z vážně špatné telenovely, kdy každá jediná věc dopadla naprosto podle mého očekávání. Nebyla v tom ani špetka (ani špetka!) nějakého napětí, nedej bože aby snad něco nedopadlo jinak než happy-endově.

Hodnocení:

Jsem sice člověk, který nemá rád nedokončené série a tak si i tu nejméně povedenou chce dočíst, ale tady asi udělám výjimku. Vůbec nemám chuť hrnout se do druhého dílu (Zásvětí), protože tohle bylo vážně něco nezvykle špatného. Tak nezáživný příběh jsem vážně nečetla už delší dobu a říkám si, že pokud můžete, možná se raději vyhněte Záři obloukem, protože bych řekla, že je až skoro škoda za takovou knihu utrácet.

Musím ale podotknout, že autorka Alexandra Adornetto byla velice mladičká, když knihu psala, takže třeba budou další díly o něco lepší, nebo dokonce další série, kterou se rozhodne napsat. 

5/10

Trailer ke knize:

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde