Lest vílí královny- Nářek by Maggie Stiefvater (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Musím se přiznat, že jsem měla v merku asi tři knihy, každou od jiné autorky a každou s úplně jiným dějem, které na mě kdo ví, proč působily tajemně, pohádkově a tak nějak magicky. Táhlo mě to k nim a Nářek byla právě jedna z těchto tří knih. Když jsem se konečně rozhodla uskutečnit svou cestu za těmito třemi vysněnými knihami, Nářek byl první, po kterém jsem sáhla.

Můj názor:

Po prvotním otevření knihy a přečtení několika stránek jsem byla úplně okouzlená. Dala jsem stranou veškeré malé chybičky, které jsem našla a jednoduše se ponořila do báječné atmosféry, kterou kniha nabídla. Hned první scéna byla nabitá neskutečným kouzlem a jiskřením a celé to hudební prostředí na mě působilo magicky a otevřeně, jako by nám hlavní hrdinka hned v prvních několika stránkách dávala své srdce jako na dlani. Její láska k hudbě a vědění, že hudba má moc změnit spoustu věcí a ovlivnit spoustu lidských životů už jen tím, že ji někdo hraje s láskou, se mi dostala pod kůži a já se do knihy vážně začetla. Skutečně jsem doufala, že atmosféra vydrží po celý zbytek knihy, ale postupem času pro mě tady ta magie opadla a nezůstala po ní už žádná stopa.

Pokud jde o podstatu knihy a její hrdiny. Mě samotnou většinou nezajímá, zda jsou to upíři, čarodějové, lidé nebo vlkodlaci, ale musím se přiznat, že pro víly mám obzvlášť slabost a jakkoli můžou tyhle stvoření připadat někomu směšná, mně se díky nim připomíná dětství a takové ty naivní sny a přání, na které ráda vzpomínám. Víly bývají taky často spjaté se Shakespearovým Snem noci svatojánské, na který si potrpím. Každý človíček, který si stejně jako já libuje v mýtech a legendách tohoto světa bude asi ze začátku nadšený, protože našel knihu s prvky téhle mytologie (já určitě nadšená byla), vzápětí ale zklamaný, protože autorka v tom nejúplnějším závěru krásu tohoto světa podcenila a nedocenila. V tomhle oboru se dá krásně rozepsát a využít rozmanitosti světa a byla chyba, že to autorka tak nějak utla. Její vyprávění je velice specifické a ne každému přijde po chuti. 

Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická právě pro její lásku k hudbě a porozumění umění, ale její chování bylo tak neskutečně nelogické, impulzivní a zároveň nepromyšlené, že jsem měla čas od času pocit, že mě knihou provádí dvě různé osoby. Dokážu si představit jen málo lidí, kteří by v daných situacích jednali stejně jako oni, ale na druhou stranu musím uznat, že se mi líbila její vášeň, procítěnost a obětavost. Jak už jsem říkala, rozdvojená osobnost.

Luke byl pro mě naprosto nepředvídatelný. Neměla jsem ponětí, co si na mě vymyslí, nebo co na mě bude čekat za rohem dalšího vyprávění. Dá se říct, že Maggie Stiefvater vdechla svým postavám sice reálnost a život, ale nedala jim jedinečnost a tak na mě všechny působily stejným dojmem.

Hodnocení:

Za mě tedy bych knihu doporučila těm, kteří nejsou příliš nároční a rádi si přečtou knihu s vílí tématikou, průměrnými hlavními hrdiny, kteří mají své dobré i špatné okamžiky a čas od času velmi slibnou pableskující atmosférou. 

Mně kniha ale poněkud zklamala, čekala jsem víc. Konec mi přišel neuzavřený, vysvětlení neúplné a závěr nedostatečný. Průběh příběhu byl uspěchaný, tři čtvrtiny knihy vysvětlující a zbylá čtvrtina honem, honem, abych rychle stihla závěr a zakončení. Druhý díl si ráda přečtu, abych věděla, jak to bude dál, ale určitě už nebudou moje očekávání tak vysoká.

6,5/10

Zdroj obrázků zde

Knihu můžete koupit zde