Mediátor- Krajina plná stínů by Meg Cabot

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Abych pravdu řekla, od Meg Cabot jsem do této chvíle ještě nic nečetla. Když samozřejmě nepočítám Princezniny deníky, které jsem četla jako malá. Jsem ostuda, já vím, ale nikdy mi na jejích knihách nepřišlo zas až tak nic výjimečného. A tak, abych toto tvrzení buďto potvrdila nebo vyvrátila, půjčila jsem si u nás v knihovně Mediátora.

Můj názor:

Když se nad tím člověk zamyslí, proč bych si měla vybrat právě Mediátora, z té obrovské hromady knih z knihovny, která hrozím převržením a zasypáním všeho živého v mém pokoji? Proč by si člověk jako já (který nemá ani tucha, o čem kniha doopravdy je) měl vybrat právě ji a ne knihu jen nepřečtenou vrátit do knihovny s tím, že ‚jednoduše nebyl čas‘. Tak já Vám povím proč. Protože nic takového jste jednoduše ještě nečetli.

Hlavní hrdinka se stěhuje do Kalifornie, kde má začít naprosto nový život, vše úplně od nuly, s čistým štítem a bez nálepky cvoka. Už v tuhle chvíli, v tento nepatrný moment přímo po začátku si musíte uvědomit, že je něco jinak než v normálních knihách. Cítíte ten vítr ve vlasech, který hrdinka popisuje? Hřeje Vás sluníčka do zad stejně jako ji? Sdílíte její názor ohledně palem, které tedy v New Yorku nikdy nevídala? Teď jsem si možná přivlastnila nálepku cvoka já, ale hned Vám vysvětlím, co myslím. Tahle knížka Vás jednoduše vtáhne. A ne tím špatným způsobem, kdy se marně pokoušíte dostat ven, tím milým a nenásilným způsobem, kdy si užíváte všeho, co kniha nabízí. Hned při první zmínce o Kalifornii a slunečném počasí jsem nějak začala mít lepší náladu a veškerou krajinu viděla před sebou. Autorčiny mistrovsky vyvedené popisy člověku podporují fantazii, až má sám chuť se v podobné situaci ocitnout taky.

Mediátor je vlastně taková přehlídka všemožných charakterů různých osob. Najdeme tam naducané sportovce, milé kněze bez postranních úmyslů (až má člověk občas pocit, že jsou vážně svatí), nafintěné nány, které nafintěnými nánami zůstávají i po smrti jako duchové a starostlivé rodiče, kteří se snaží úporně přežít den, stejně jako my ostatní. Mně osobně všechny postavy sedly, stejně jako prostředí i linie příběhu.

Hálelůjah. Konec nafrněných hrdinek s nosánky nahoru, strachem o ulomený nehet nebo slabostí pro svalnaté bezmozkové, ‚miluji tě‘ opakující chlapečky. Tahle hlavní hrdinka mi jednoduše sedla. A nešlo o to, že bych se s ní mohla ztotožnit, protože můžu říct, že jsem všechno, co ona nebyla, ale dokázala jsem se do ní vžít a vidět její pohled na věc. Byla svým způsobem velmi výjimečná a to ukazuje i na způsob, jakým nám příběh vyprávěla. Neotřepaně, drze, bez servítek. A tak to má být. Vždyť přece ani my, ve skutečném světě nemluvíme stále slušně a spisovně, taky si občas zanadáváme. Tak proč nám v knihách vnucovat něco jiného?

Hodnocení:

Příběh není ničím zvláštní, ani nijak výjimečný, ale má šmrnc a šťávu, která mě přinutila číst stále dál. Je to poměrně obyčejná kniha, s velmi neobyčejnou hlavní hrdinkou, která svým způsobem pobaví i varuje. V malých dávkách je nám dopřáváno napětí, romantika i nějaká ta záhada. Musím podotknout, že určitě není dobře v knize hledat nějak zvlášť zamotané situace, nebo propletenou zápletku, protože tu tam nenajdete. Pod povrchem se totiž skrývá jen milý příběh, odvyprávěný bravurním způsobem, který jsem si neskutečně užila a myslím, že si ho užije i většina z Vás.

8/10

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde