Lovkyně snů- Osudové rozhodnutí by Lisa McMann (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Lovkyně snů na mě ze začátku vůbec nepůsobila, jako špatná série. Nápad byl originální, zpracování sice nijak slavné, ale přesto svým způsobem osobité. První dva díly jsem zhltla hodně rychle (hlavně díky čtivosti, malému formátu knih a velikosti písma), takže trojka byla jasná volba na mém to-read listu.

Můj názor:

Druhý díl nám končí v okamžiku, kdy se tuto skutečnost Janie dozvěděla a nyní se svým životem musí naložit tak, jak si myslí, že by bylo nejlepší. Buď může dál ve snech pomáhat lidem a tím pádem oslepnout  a nebo se vzdálí do ústraní, a celý život bude žít v izolaci.

Abych pravdu řekla, z celé knihy a tohoto rozhodování jsem měla takový neodbytně depresivní pocit, který se přese mě převaloval po celou dobu čtení. Osudové rozhodnutí určitě není žádná veselé pozitivní kniha, ale překvapil mě rozsah problému, který do toho autorka vložila a důležitost, kterou tomu naklonila. Z předchozích dílů jsem totiž zvyklá spíš na takové trochu odbyté vyprávění.

V předchozích dílech se vždy jednalo o určitý problém, který měl jasné řešení. Janie i Cabel musely řešit spory, či rozluštit nějaký policejní případ, ale podstata věci byla vždycky v tom, že ke každému problému existuje řešení. Jenže ejhle, přišla trojka a najednou se nám průběh mění. Najednou se před Janie objevuje problém, který se nedá jen tak vyřešit a ona nakonec zjišťuje, že její možnosti jsou jedna horší než druhá. Právě proto je kniha spíš mírně psychologická, než že by byla akční. V tomto díle totiž opravdu není ani stopa po napětí a nebezpečí, příběh tentokrát pojednává o těžkosti lidského rozhodnutí a následků, které na nás díky nim mohou dopadnout. Díky tomu kniha tedy moc nezapadá do celé série, ale zároveň nemůžu tvrdit, že bych si stěžovala, protože popisovat vypjaté situace rozhodně nebyl jeden z autorčiných talentů.

Co se zpracování týče, Lovkyně je napsaná lehce a jednoduše, nenajdeš tady žádné psychologické obraty, emocionální výpady. Celkově věcí, nad kterými by člověk musel přemýšlet je tady dost málo. To je taky jeden z důvodů, proč je kniha hodně čtivá a člověk ji přelouskne raz dva. Mně ale bohužel zrovna tenhle způsob vyprávění vůbec nesedí. Jsem zvyklá, že se v knihách alespoň nějakým způsobem dozvím, co si hrdinka/hrdina myslí, jak určité situace prožívá a na která podněty reaguje. Často se s postavou ráda ztotožním, porovnávám ji s ostatními hrdiny a koukám, jak její chování ovlivňuje ostatní. Jenže u Lovkyně je tohle docela těžké. Styl psaní je tak strohý, že nemáte absolutně šanci rozpoznat mezi řádky nějakou emoci, či snad záblesk pochopení. Tohle mi na knize hodně vadí a právě to je taky důvod, proč bych si už nepřečetla.

 

Jak už jsem psala, bohužel jsem neměla žádnou možnost, jak se s postavami trochu sblížit a dostat se jim pod kůži. Možná, že i díkybohu. Z toho, co jsem pozorovala, mi byli všichni až nepřirozeně nesympatičtí a když nad tím spěšně přemýšlím, snad se ani nenajde postava, kterou jsem si oblíbila. Janie byla neskutečně rozpácaná  jednoduchá. Neuměla se pořádně vyjadřovat, a když už se o něčem vyjádřila, stálo to vážně za to. Grr, tu holku mít po ruce, tak ji snad zabiju! Cabel byl takový beránek, kterého si Janie omotala okolo prstu. Připadal mi dost ne svérázný, takový typický „Kýválek“.

Hodnocení:

Myslela jsem, že zakončení série bude přinejmenším tak dobré, jako druhý díl, ale bohužel jsem byla zklamaná. Tentokrát by mi možná ani nevadilo, že se v knize nic nedělo, přece jen tenhle trochu jinak zaměřený příběh nebyl špatný nápad, ale když se po celou knihu hovořilo a diskutovalo pořád o tom stejném, přestane člověka za chvíli bavit. Po celou dobu čtení série Lovkyně snů jsem si připadala jako v mlze a každičký jediný příběh mi přišel neuvěřitelný a naprosto nereálný.

5/10

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků zde

Knihu můžete koupit zde

!Za recenzní výtisk mockrát děkuji nakladatelství Fragment!