Temnou chodbou by Lois Duncan (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem:

Temnou chodbou určitě zaujme čtenáře mladších generací jak svou tajemnou obálkou, tak zajímavou anotací. Kniha slibuje strašidelnou podívanou, kterou jsem si ani já nemohla nechat ujít a tak jsem se na „hororek“ nechala nalákat.

Můj názor:
Kniha může už na pohled překvapit tím, že je velmi tenounká, taková jednohubka. Tak skutečně nepůsobí jen kniha, ale i samotný příběh. Je velmi přímý, jednoduchý. Nenajdete tam zřejmě řádné převraty, které by Vás nějak extra překvapily. Člověk by řekl, že taková kniha se obejde bez nepodstatných, nicneříkajících části. Bohužel. Pro mě zde bylo mnohem více nedůležitých scén, než těch, které by mi něco daly.
Dějová linka sice pěkně plyne – kniha se celkově dobře čte – ale zápletka nebyla nijak překvapivá. Temnou chodbou je průměrné dílo. Čtenář už takové nyní může najít skoro všude. Co tuhle duchařinu ale odlišuje od jiných tohoto druhu je, že vznikla před téměř čtyřiceti lety a tehdy přece jen asi taková témata tolik používána nebyla.

Jak už jsem psala úplně na začátku. Kniha by měla být údajně horor. A co k hororu neodmyslitelně patří je určitě atmosféra. Horor může být jakkoli dobrý, ale bez skvělé atmosféry naprosto nepoužitelný. Autorka Temnou chodbou mi dokázala v několika momentech husí kůži skutečně nahnat, ale atmosféra tomu nijak nepřispěla. Tajemnost, kterou to mělo obsahovat, byla v knize obsazená tak okrajově, že jsem ji téměř nestačila zaregistrovat. Než hororem bych spíš knížku nazvala napínavou, a už i u toho bych musela přimhouřit oko.

Co mě zklamalo skoro stejně kolosálně jako atmosféra, byly hororové jevy a úkazy, které se v knize objevují skoro od začátku. Jejich použití v příběhu bylo dle mého špatné a absolutně tam nepasovaly. Zklamalo mě – a věřím, že by to zklamalo každého, kdo čekal pořádnou strašárnu -, jak prokouknutelné byly a jak málo prostoru a fantazie jim bylo vymezeno. Stejně tak samotný příběh. Působil na mě odfláknutelným dojmem, jako by byl nedodělaný a autorka chtěla mít psaní rychle za sebou. To celkově dost odebralo celkovému dojmu z knihy.

A nakonec se dostávám k postavám. Budu to brát trochu s rezervou – pořád tu je onen zmiňovaný čtyřicetiletý rozdíl oproti dnešku. Teď tedy trochu obecně. Pokud čekáte přísné, solidní postavy, čekejte dál. Rozhodně nám byly dodány do příběhu zajímavé charaktery, ale jejich potenciál byl naprosto nevyužit. Proč? Dospělí se vyžívali v tom, chovat se jako uhádaní teenageři či blázni bez špetky nadhledu. Žačky školy byly nadějné, byly statečné, měli to v hlavě srovnané. I tak mi ale na jejich chování pořád nechtělo něco sednout. Už jsem konečně zjistila co. Chovaly se jako roboti. Byly strašně strojené a vážné. Autorka se sice snažila udělat každou z nich úplně odlišnou, ale bylo to dost patrné a tak to zkazilo celý můj pohled na ně.

Hodnocení:
Je asi jasné, že mně tato kniha nesedla. Zklamala mě téměř ve všech ohledech a přivírám oko jen kvůli tomu, že už má vážně dost let za sebou, a že u tak krátkého příběhu muselo být těžké vdechnout mu nějakou smysluplnou zápletku. To ovšem neznamená, že by se nemohla líbit někomu jinému. Doporučila bych hlavně nenáročným čtenářům a těm, kteří by teď chtěli složitější čtení proložit něčím pohodovým. To tato kniha totiž rozhodně je. Průměrná, ale pohodová.

5/10

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde

Vlny zmítané smrtí by Carrie Ryan (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem:

Vůbec před tím, než jsem začala čít první díl, kamarádka mě upozornila (vlastně se to psalo v každé recenzi a hodnocení knihy), že je série trochu – jak bych to řekla – brutální a nervy drásající. Upřímně, říkala jsem si, že to přeci nemůže být zas tak hrozné a všichni to trochu dramatizují. Ale skutečně, po přečtení prvního dílu, byla jsem tak emocionálně vyfluslá, že jsem si musela dát mezi jednotlivými díly pauzu. A proč jsem se do druhého dílu pustila, když jsem z prvního měla takové 'trauma'? Dá se říct, že Vlny zmítané smrtí a vůbec celá tato série jsou knihy toho typu, které Vám něco vezmou, ale hrozně moc Vám toho dají.

Můj názor:

Pro člověka, který právě teď dočetl první díl a nemá ani zdání, jak bude probíhat ten druhý, co se v něm bude dít, nebo jaké postavy v něm najde, může být trochu šok, že se Vlny zmítané smrtí odehrávají až více než sedmnáct let po díle prvním. Jako hlavní hrdinka v něm vystupuje dcera námi známé Mary. Co se ovšem od prvního dílů vůbec nezměnilo, ba naopak ještě mnohem zlepšilo, je autorčina schopnost vyprávět. To, co umí se vidí skutečně jen málokdy. S pár slovíčky dokáže čtenáře přímět se smát, dokáže čtenáře přimět brečet. Drsným způsobem ale vypráví stále dál, drží se toho, co by ráda ve své knize sdělila světu. Obdivuji a skutečně mě i překvapuje, jak skvěle jsem se dokázala do příběhu vžít a jak mi drásalo srdce vše, co hlavní hrdinku Gábi v knize potkalo.

Kdyby se mě někdo zeptal, co je zrovna na této knize zvláštní, že by si ji měl přečíst, zřejmě bych hned našla odpověď. Carrie Ryan je odlišná od ostatních autorů, kteří se bojí zajít hlouběji pod povrch příběhu, zašťourat v psychologii postav nebo dokončit příběh stejným způsobem, jak ho začali. Autorka knihy je ochotná udělat všechno pro to, aby šokovala své čtenáře. Čtenář si u ní nemůže být jistý vůbec ničím, snad jen tím, že může čekat cokoli. Nechá klidně zahynout spoustu svých postav, ale nikdy jen tak bez důvodu. Tato úmrtí mají vždycky viditelný efekt na některého z hrdinů, nebo hlubší pointu v příběhu.

Na co bych tedy chtěla poukázat hlavně je, že čtenář se u knihy nikdy nenudí. Většinu zabírá akce, napětí, nebezpečí, smrt. Kde tyto aspekty kniha postrádá, zabírá se autorka i emoční stránkou věci. Vlastně jsou v knize skvěle popsané pocity hrdinů, charaktery jsou reálné a je vidět, že autorka nezamakala pouze na tom, aby byl příběh napínavý a překvapivý. Dala si práci i s vývojem svých postav, s jejich náladami, s jejich myšlenkami.

Jak už jsem psala, kniha se odehrává o několik let později, než první díl. Setkáváme se tedy s úplně jinými postavami. Hlavní hrdinka Gábi je opakem odvážné Mary, kterou známe z Lesu rukou a zubů. Je opatrná, rozvážná, hodně nad věcmi přemýšlí. Má ráda bezpečí ve svém městě, neláká ji vyhlídka na cestu kamsi do neznáma. V příběhu ale zjistíme, že ne vždy může být vše podle našich představ a že se musíme přizpůsobit naši situaci i světu kolem nás.

Co se týče mužských hlavních hrdinů. Řekněme jen, že toho příběhu hodně dali. Za vším se totiž skrývá více tajemství než sami vidíme a nebýt Catchera a Eliase, nebylo by to ono.

Kdo zoufá nad svými bývalými oblíbenými postavami z jedničky, nebojte, i na ně dojde.

Hodnocení:

Autorka dokáže skvěle rozlišit, co bude pro čtenáře v knize přínosem a co je naopak lepší zkrátit či vynechat. Obdivuji, že dokázala vytvořit úplně jiný příběh ve stále stejném světě, který byl navíc podbarven mnohem více tajemstvími a zamotanými osudy, než jsem vůbec čekala.

Na rozdíl od prvního dílu, který na mě působil skutečně akčněji, tento mi dal i něco trochu jiného, co si budu pamatovat. Nový úhel pohledu na samotný svět, na to, co máme a na to, co bychom mohli ztratit.

9,5/10

Trailer ke knize:

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde

!Za poskytnutí knihy děkuji e-shopu Knihcentrum!