Prozření Mary Dyerové by Michelle Hodkin (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem:
Páni. Prozření Mary Dyerová mám v hledáčku už... no, velmi dlouhou dobu. Vlastně od té chvíle, kdy vyšlo. Bohužel jsem se k ní doteď ale nějak neměla šanci dostat. Vím, že je kniha poměrně populární v Americe a cizině – což byl prakticky důvod, proč jsem do ní šla bez toho, abych si vůbec přečetla anotaci nebo popis děje. Nechala jsem to náhodě a nemůžu říct, že bych byla zklamaná.

Můj názor:
Když jsem knihu začínala číst, probíhalo zrovna jedno z mých pravidelných (říjnových) nečtecích období. Tato kniha mě z něj suverénně dostala. Proč? Pokud máte rádi přirozený styl psaní, děj, který plyne snad úplně sám a bez potíží, Prozření Mary Dyerové se Vám bude líbit tak, jako mě. Může se zdát, že se jedná o obyčejný Young Adult příběh, který teď už najdeme na každém kroku. Jenže tento je něčím výjimečný.

Je akční, ale nedočkáte se tam dálničních pronásledování v autě, krádeží v bankách nebo bojů s nadpřirozenou mocí. Prozření Mary Dyerové rozhodně není nabité napětím, nejedná se o knihu, ve které by se děj hýbal nějakou závratnou rychlostí a hlavní postavy by tam neustále něco prováděli, řešili, nebo o něčem diskutovali. Je napínavá po té psychické stránce. Autorka nám podstrkuje pod nos kousky skládačky, ale nabádá nás, ať si je poskládáme sami. Tak nemůžeme nikdy dosáhnout konce, dokud se nám nerozhodne dát kousky všechny.

Je originální, ale přesto v mnoha věcech obdobný s jinými knihami. Ano, je to tak. Kniha je výjimečná, to ráda potvrdím, ale určitě není jedinou takového druhu. Jedná se o příběh o dívce, která se probudí po zřícení budovy, ve které byla se svými přáteli, a kteří tam zemřeli. Nic si nepamatuje. Najednou přichází na scénu záhadný klučina, děvkař, kterého by měla Mara napravit. A on by měl napravit ji. Neříkává Vám to něco? Určitě ano. To, co Prozření Mary Dyerové dělí od ostatních je neskutečně silná atmosféra, která Vás pomalu sžírá během čtení a na konci Vás vyplivne způsobem, jakým žádná jiná ne.

Je upřímný, protože nás nenechá něco si nalhávat. Autorka ukazuje život, tak jak je. Může se zdát, že se pro Maru nějaké věci až pohádkově zázračně vyřeší, ale vzápětí následuje něco, co nás přesvědčí o opaku. Knížka je přímá, je čtivá a poutavá a dokáže zaujmout a překvapit. A to zejména ty, kteří si představovali – stejně jako já – že zápletka bude spíš mysteriózní než citová, ale skutečně. Linie příběhe většinou oplétá hlavně Maru a Noaha a jejich vztah. Ten je ve všech ohledech složitý, zamotaný, ale také citlivý a milý. Je to jeden z těch vztahů, které nejsou vyumělkové, ale vznikají postupně a za těžkých časů.

Je jedinečný a stejně jedinečné jsou i postavy, které příběh tvoří. Jsou totiž opravdové. Vlastně nejsou, ale alespoň tak působí. Dělají chyby, mají černé svědomí, bojí se, mají sny. A ačkoli hlavní hrdinové nebyli bezchybní ani zas tak originální, měli jiskru. Asi to, co mě zaujalo je, s jakou úctou se k sobě navzájem dokázali chovat, jak spolu mluvili a zacházeli.

Hodnocení:
Prozření Mary Dyerové rozhodně není dokonalé. Není to perfektní knížka, kterou si oblíbí všichni. Rozhodně ne. Ale bude mít – a má – svůj okruh čtenářů, kteří si ji zamilují. A to pro její reálnost, plynulost a autorčinu schopnost zaujmout (a samozřejmě s tím bude mít, co do činění i super sexy hlavní hrdina). A ještě jedna malá poznámka. Pokud si teď říkáte, že takovouhle knihu byste si rádi přečetli, jedno malé upozornění. Může být návyková, takže byste se možná mohli zbláznit při čekání na druhý díl.

8,5/10

Trailer ke knize:

Zdroje obrázků: weheartit, deviantart

Knihu můžete koupit zde

!Za recenzní výtisk děkuji e-shopu Knihcentrum.cz!

Temnou chodbou by Lois Duncan (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem:

Temnou chodbou určitě zaujme čtenáře mladších generací jak svou tajemnou obálkou, tak zajímavou anotací. Kniha slibuje strašidelnou podívanou, kterou jsem si ani já nemohla nechat ujít a tak jsem se na „hororek“ nechala nalákat.

Můj názor:
Kniha může už na pohled překvapit tím, že je velmi tenounká, taková jednohubka. Tak skutečně nepůsobí jen kniha, ale i samotný příběh. Je velmi přímý, jednoduchý. Nenajdete tam zřejmě řádné převraty, které by Vás nějak extra překvapily. Člověk by řekl, že taková kniha se obejde bez nepodstatných, nicneříkajících části. Bohužel. Pro mě zde bylo mnohem více nedůležitých scén, než těch, které by mi něco daly.
Dějová linka sice pěkně plyne – kniha se celkově dobře čte – ale zápletka nebyla nijak překvapivá. Temnou chodbou je průměrné dílo. Čtenář už takové nyní může najít skoro všude. Co tuhle duchařinu ale odlišuje od jiných tohoto druhu je, že vznikla před téměř čtyřiceti lety a tehdy přece jen asi taková témata tolik používána nebyla.

Jak už jsem psala úplně na začátku. Kniha by měla být údajně horor. A co k hororu neodmyslitelně patří je určitě atmosféra. Horor může být jakkoli dobrý, ale bez skvělé atmosféry naprosto nepoužitelný. Autorka Temnou chodbou mi dokázala v několika momentech husí kůži skutečně nahnat, ale atmosféra tomu nijak nepřispěla. Tajemnost, kterou to mělo obsahovat, byla v knize obsazená tak okrajově, že jsem ji téměř nestačila zaregistrovat. Než hororem bych spíš knížku nazvala napínavou, a už i u toho bych musela přimhouřit oko.

Co mě zklamalo skoro stejně kolosálně jako atmosféra, byly hororové jevy a úkazy, které se v knize objevují skoro od začátku. Jejich použití v příběhu bylo dle mého špatné a absolutně tam nepasovaly. Zklamalo mě – a věřím, že by to zklamalo každého, kdo čekal pořádnou strašárnu -, jak prokouknutelné byly a jak málo prostoru a fantazie jim bylo vymezeno. Stejně tak samotný příběh. Působil na mě odfláknutelným dojmem, jako by byl nedodělaný a autorka chtěla mít psaní rychle za sebou. To celkově dost odebralo celkovému dojmu z knihy.

A nakonec se dostávám k postavám. Budu to brát trochu s rezervou – pořád tu je onen zmiňovaný čtyřicetiletý rozdíl oproti dnešku. Teď tedy trochu obecně. Pokud čekáte přísné, solidní postavy, čekejte dál. Rozhodně nám byly dodány do příběhu zajímavé charaktery, ale jejich potenciál byl naprosto nevyužit. Proč? Dospělí se vyžívali v tom, chovat se jako uhádaní teenageři či blázni bez špetky nadhledu. Žačky školy byly nadějné, byly statečné, měli to v hlavě srovnané. I tak mi ale na jejich chování pořád nechtělo něco sednout. Už jsem konečně zjistila co. Chovaly se jako roboti. Byly strašně strojené a vážné. Autorka se sice snažila udělat každou z nich úplně odlišnou, ale bylo to dost patrné a tak to zkazilo celý můj pohled na ně.

Hodnocení:
Je asi jasné, že mně tato kniha nesedla. Zklamala mě téměř ve všech ohledech a přivírám oko jen kvůli tomu, že už má vážně dost let za sebou, a že u tak krátkého příběhu muselo být těžké vdechnout mu nějakou smysluplnou zápletku. To ovšem neznamená, že by se nemohla líbit někomu jinému. Doporučila bych hlavně nenáročným čtenářům a těm, kteří by teď chtěli složitější čtení proložit něčím pohodovým. To tato kniha totiž rozhodně je. Průměrná, ale pohodová.

5/10

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde

Drakie by Sophie Jordan (RECENZE)

Proč jsem se na sérii vrhla útokem

Většinou platí, že knihy od CooBoo bývají skutečně dobré a jen opravdu málokdy se mi stane, že by se mi nějaká nelíbila. Příběh o dracích mě k sobě táhnul už nějakou dobu a musím přiznat, že v sobě měl už od začátku jakési kouzlo. Nikdy bych si ale nepomyslela, že sérii zhltnu takto jedním tahem.

Můj názor:

Příběh o dracích (či jejich potomcích- drakie) se v YA literatuře nevyskytuje nijak často a tím se z toho stává poměrně neokoukané téma, které hodně vzbudilo moji pozornost. Odklon od klasických upírů a vlkodlaků byl skvělá změna a veškerá atmosféra byla nabitá něčím opravdu novým. Líbilo se mi, jak hezky byl vykreslený celý dračí klan a každý měl své místo, nadání a úkol, který mu byl prakticky dán do vínku. Věčná rivalita mezi draky v kmeni byla poměrně příhodná a boj mezi draky a lovci zajímavý a dá se říct, že vykreslení celé té nevraživosti byl pro mě jediný skutečně zajímavý podnět v knize.

První díl s sebou přinesl jenom jakýsi nádech, odraz toho, co se dělo teprve v ostatních dílech. Jakoby nám dala autorka pouze ochutnat dračího světa. Kniha byla do jistého bodu pro mě až nezajímavá, nedělo se prakticky nic akčního. Polovinu knihy jsem louskala s jakousi nevolí a očekávala, kdy konečně přijde nějaký zvrat. Protloukala jsem se pocity hlavní hrdinky a hledala v nich nějakého hlubšího smyslu, ale stále jsem ho nemohla najít. Navíc mi připadalo, že je kniha sice vážně skvěle napsaná, ale talent autorky vyšel vniveč, jelikož se neudálo nic, co by mnou pozornost jako čtenáře přitáhlo. 

Celá série se prvním dílem teprve rozjela, ale v tomto případě části knihy, které nebyly nějak akčně vykreslené nahradila alespoň čtivost, což autorce určitě přičítám k dobru.

V jistém bodu mě kniha zklamala. Ne proto, že by byla neoriginální, nebo špatně napsaná, šlo spíše o to, že celá zápletka byla skutečně jednoduchá a mně věčné emoční vylévání hlavní hrdinky nebavilo. Tak nějak jsem od knihy očekávala, že se bude nepřetržitě něco dít, něco řešit a děj se bude rychle pohybovat kupředu. Bohužel mě nějaké čekání na akci přestalo asi v polovině bavit a když potom přišel závěr, nedokázala jsem si zbývající stránky užít, protože mi dojem kazil zbytek knihy, od kterého jsem čekala podstatně víc.

Jacinda- ta mi jako hlavní hrdinka opravdu nesedla. Připadala mi umíněná a zároveň zakřiknutá, když přišlo na to, říct někomu od srdce, co si myslí. Neustále se ohlížela na ostatní - což samozřejmě může být dobrá vlastnost, pokud to člověk nepřehání – ale někdy to vyústilo až do bodu, kdy se starostlivost měnila v naprostý zánik vlastního pudu sebezáchovy. 

Co se týče Jacindiny sestry, Tamry, bohužel ani tato hrdinka mi nijak nepřirostla k srdci a to hlavně kvůli tomu, že se v ní svářely všechny vlastnosti, které ani u lidí nemám ráda. Byla často sobecká a neustále vyžadující pozornost, jako by jí snad nebylo šestnáct let, ale pět. Will byl typická mužská hlavní postava. Ten záhadný, všemi obletovaný, ale odtažitý týpek s tajemstvím. Asi jsem divná, ale ani on mi nepřišel tak přitažlivý, jak se ho autorka snažila popsat.

Hodnocení:

Co se mě týče, moje očekávání byla sice větší, ale Drakie byla milá knížka, která rozhodně rychle ubíhala, četla se dobře a veškeré vyobrazení dračího kmene bylo okouzlující, ale mně tam chyběla akce. Rozhodně jsem ale kvůli tomu nezanevřela na celou sérii a druhý díl si ráda přečetla. Knihu bych doporučila všem milovníkům originality v YA knihách a těm, kteří si rádi přečtou zase něco trochu jiného.

 6,5/10

Trailer ke knize:

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků zde

Knihu můžete koupit zde

Mezi nebem a zemí- Setkání s duchem by Stacey Kade (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Hmm… Poslední dobou je čím dál tím těžší, tuhle kolonku vyplnit něčím smysluplným, jelikož si knížky vybírám úplně spontánně a ne většinou má můj výběr nějaký zvláštní důvod. Tentokrát tu ale jeden je! Když jsem se dozvěděla, že Fragment bude vydávat Mezi nebem a zemí, málem jsem vyletěla z kůže překvapením. Knížku jsem už dlouhou dobu okukovala na bookdepository.com ale do anglické verze se mi nijak nechtělo, takže české vydání přišlo naprosto skvěle načasované!

Můj názor:

Když k Vám přijde nějaký Váš známý a řekne Vám, že pro Vás má dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou, kterou si vždycky vyberete jako první? Já osobně vždycky sahám po špatné, protože ji chci mít jako první z krku, abych se mohla radovat z té dobré. A stejně tak bude vypadat i dnešní recenze na Setkání s duchem. Moje čtení téhle knihy se totiž docela přesně lítalo na stupnici spokojenosti nahoru a dolů, takže i recenzi zahájím nejdříve záporným hodnocením a v druhé polovině se zase zaměřím na klady, díky kterým jsem knížku vůbec dočetla.

Abych knihu dočetla, musím mě v nějakém bodě alespoň trochu zaujmout. Nemusí jít přímo o něco hlavního- jako hrdiny nebo zápletku- může to být maličkost jako prostředí, kde se děj odehrává nebo jen jedna vedlejší postava, která je mi sympatická. Pokud v knize není ani nic takového, obvykle mám velký problém ji dočíst. Když jsem začala číst Setkání s duchem, byla jsem si docela jistá, že tohle bude ten případ knih.

Po pár stranách jsem v tom viděla jen další stereotyp, příběh o světle na konci tunelu, přiblblé roztleskávačce a rádoby gothic klukovi, který si myslí, že z něj kapuce na hlavě dělá tajemného klučinu. Prvních pár stran byly muka- vlastně možná první polovina knihy- kdy se nedělo absolutně (ale absolutně) nic. Byl to vážně dlouhý a pomalý rozjezd a já se jednoduše nemohla začíst. Postavy mi připadaly moc umělé, takové loutky, kterým autorka nevdechla život. Příběh mě nijak nezaujal, protože to byla jen jedna další duchařina v dlouhé řadě.

Pomalu se dostávám k té pozitivní části. Jak už jsem psala, první polovina knihy byla naprosto o ničem- s postavami se člověk teprve seznamoval, dějová linka odpovídala spíš deníku blondýnky a gothica než opravdové knížce. Ale přišel bod zlomu- asi v polovině knihy- kdy mě to konečně začalo brát. Z urputně nudného se stalo hezky pohodové a z umělých postav příjemné charaktery, které jsem si nakonec docela oblíbila. Dočkala jsem se dokonce i nějakého toho napětí a romantiky, což bylo docela příjemné překvapení. Příběh vyprávěný dvěma hlavními hrdiny je už teď docela častý a tak se mi už začíná docela okoukávat, ale tady to nemělo na kvalitu knihy nijak zvláštní význam. Určitě jsem byla překvapena milým  prostředím, kde se kniha odehrávala a že tentokrát nešlo o žádnou záchranu lidstva, nebo nějak jinak život ohrožující zápletku, jsem s radostí přivítala.

Hodnocení:

Knížka má své světlé momenty a- přiznejme si to- i ty méně světlé. Rozhodně nebudu tvrdit, že by to se mnou nějak zamávalo a stala bych se okamžitě Team Alona a Will, ale byla to příjemná oddechovka, která nenadchne, ale ani neurazí. Pohodové prostředí knihy se mi líbilo opravdu hodně a upřímně se těším, až si přečtu další díl. 

6,5/10

Zdroj obrázků zde

Knihu můžete koupit zde

!Mockrát děkuji nakladatelství Fragment ta poskytnutí recenzního výtisku!

Temná akademie- Rozpolcení by Gabriella Poole

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Temná akademie je jedna z těch více povedených sérií od nakladatelství Fragment a z této produkce také jedna z mých nejoblíbenějších. První díl se mi opravdu zalíbil, druhý mě zas tak neocenil, ale to bych to nebyla já, abych si celou sérii nedočetla. Dokonce jsem si já trubka myslela, že Rozpolcení jsou poslední díl sérii (což vysvětluje moje zklamání po dočtení) naštěstí jsem se ale dozvěděla, že existuje ještě čtvrtý díl, který snad Fragment brzo vydá.

Můj názor:

Nebudu Vám tu něco nalhávat nebo mazat med kolem pusy. Série je opravdu průměrná, nikdy bych netvrdila, že je špatná, ale jak poslední dobou zjišťuju, také to není příběh, kterým bych doslova žila nebo dýchala, tak jak je to u jiných knih. S postupem těch tří dílů zjišťuju, že se úroveň o stupínek zdvihla a mám opravdu radost, protože tentokrát jsem si čtení vážně docela užila, některé situace a komplikované vztahy mě překvapily. Kniha má spád, čte se velice rychle a přečtenou ji máte za den dva- to je její velké plus. Kdyby totiž byla dlouhá, člověk by si začal více všímat nedokonalostí.

Tahle série má jedno veliké plus a to, že je pokaždé umístěná do jiného prostředí. Pokud jste četli předchozí dva díly, víte, že Darkova akademie cestuje na každý semestr na jiné místo. Tentokrát se vydáváme do Istanbulu. Musím říct, že ze všech tří měst, která jsem prostřednictvím této série navštívila dřív, se mi istanbulská atmosféra líbila ze všech nejvíc. Dokonale na mě dýchala ta starobylost a ušlechtilost, která v knize nebyla popsána vůbec špatně. Dokonce mě překvapilo, jak detailně si dokážu interiéry a situace představit.

Dřív jsem si toho nevšimla, ale autorka používá poněkud zdlouhavé popisy, které se můžou zdát v jistém bodu nudné. Já sama jsem si musela některé pasáže pročítat několikrát, než jsem opravdu zjistila, o co jde a začala se pořádně soustředit. Chce to tuhle knihu možná prokládat něčím více akčním, a vrátit se k ní jako k odreagování.

Já myslím, že každý člověk, který má alespoň trochu načteno, dokáže číst mezi řádky a tím pádem vidí, co se skutečně bude dít. Ať si Cassie bude odpírat cokoli, tvrdit si, že jí na něčem nezáleží a podobně, bylo od začátku poměrně jasné, že je to pouze jakási maska. Chyběla tomu důvěryhodnost, díky které bych opravdu mohla věřit, že jsem visela postavám na rtech. Takhle jsem měla pomalu problém věřit jim nos mezi očima.

Hodnocení:

Byla jsem spokojená s tím, jak celkově knížka probíhala, i když závěr byl očekávatelný, nijak překvapivý a podle mě až příliš emocionálně napjatý. Jako by se autorka snažila až příliš. Postavy byly příjemné, nijak zvlášť mi čtení neztěžovaly a můžu upřímně říct, že jsem ráda, že Cassie přestala být tou naivní husičkou a konečně začala bojovat za to, co chce.  

Temná akademie- Rozpolcení je průměrné čtení pro nenáročné čtenáře, kteří si občas rádi přečtou něco ne příliš komplikovaného. Já osobně se na čtvrtý (a zřejmě poslední) díl velmi těším, protože tentokrát bude semestr probíhat v trochu exotičtější krajině.

6,5/10

Pohled na sérii:

Knihu můžete koupit zde

Zdroj obrázků

!Za recenzní výtisk mockrát děkuji nakladatelství Fragment!

Magie krve by Tessa Gratton

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

No, když jsem se dozvěděla, že u nás bude vycházet kniha, jako je Magie krve, absolutně jistě jsem věděla, že si ji určitě musím přečíst. Táhlo mě to k ní ještě předtím, než jsem si vůbec přečetla anotaci, nebo nějakou recenzi. Stačil mi název a obálka a řekla jsem si: ‚Tak tuhle krásku rozhodně musím mít doma!‘

Můj názor:

Příběh nám začíná v poměrně smutné době, asi tři měsíce potom, co hlavní hrdince Sille umřeli rodiče. Žije teď pouze se svým bratrem a nově nalezenou babičkou, která je jí vlastně taky úplně cizí. Začnu tedy tímto začátkem, a jak to na mě celé působilo hned po přečtení několika stran. Ohromilo mě, jak krásně autorka vykreslila situaci, kdy se člověk dokáže sblížit s někým doposud sobě absolutně cizím jen díky tragickým událostem. Jak to lidi buďto sblíží, nebo naopak odcizí. Celkově atmosféra byla dost temná a příhodná událostem, které se staly. A ačkoli to bylo ponuré, bylo to výstižné a dobře napsané.

O autorčině talentu taky svědčí, jak dokázala ukázat názory a postoje ostatních úplně vedlejších postav, i když byl příběh vyprávěný jen z pohledu dvou hlavních hrdinů. Poukázala na to, jak se lidé bojí objevovat něco nového (v tomto případě magii) protože by to znamenalo, že nemají věci pod kontrolou. Také ale, jak se většina lidí nechce sbližovat s člověkem, který se trápí a raději toho člověka odsoudí a dají mu nálepku cvoka. Co to dokazuje? Dokazuje to jedině lidskou zranitelnost a zkaženost dnešní společnosti, což autorka vykreslila skvěle.

Co se mi neskutečně líbilo, byly také zásahy do minulosti, na které si já potrpím. Celou knihou nás doprovází zápisky jedné dívčiny z asi 19. a později i 20. Století. Postupně čtenář přichází na všechno potřebné, skládá si dohromady informace a jakžtakž si utváří celkový obraz. Já občas měla až problém všechno to sledovat, jakoby se informace míhaly kolem mě a já je nemohla zachytit. Možná to chtělo trochu všechno více objasnit, kniha na na mě čas od času působila dost zmateně.

Co se postav týče, kniha je vyprávěná z pohledu dvou hlavních postav a to Nicholase a Silly. Nicholasova číst se mi bez pochyb líbila o hodně více. Možná je to tím, že většina hrdinů v YA knihách jsou dívky a tak jsem byla ráda za změnu, nebo jen proto, že se mi líbilo na celý průběh knihy nahlížet z nějakého jiného pohledu. Každopádně mi Nick přišel jiskrnější a jako postava určitě více zajímavý.

Silla byla úplně jiná. Protřelá životem, zkroušená smutkem. Zatímco Nicholas nám ukazoval svět v zářivějších barvách, Silla se ráda schovávala za masky a uváděla mě do depresí. Ale divme se. Kdyby člověk prožil to, co ona, taky by mu nebylo do smíchu.

Hodnocení:

Atmosféra byla od začátku do konce přesně taková, jak jsem čekala. Už obálka září temnotou a jiskří magií a přesně takto jiskřivý byl i příběh. Doslova protkaný kouzly a typicky čarodějnický. Kouzla v té nejčistší formě. Co se mě týče, byla možná celá ta kompozice až příliš temná a čtenáři s ne zrovna v dobrou náladou, nebo s nějakými problémy v reálném životě by mohla na radosti ještě ubrat.

 7,5/10

Knihu můžete koupit zde

Zdroj obrázků zde a zde

!Mockrát děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku!

Zář by Alexandra Adornetto (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Musím přiznat, že až v poslední době slýchám na tuto knihu dost negativní reakce. Když jsem si ji totiž vybírala k Vánocům, příliš recenzí jsem na ni neviděla a také se o ní dost mluvilo, takže jsem předpokládala, že to bude pecka. Anotace taky nevypadala zas tak špatně a tak když jsem pod stromečkem uviděla další hranatý balíček, byla jsem vážně ráda. Ke knize jsem se dostala asi až o tři měsíce později a k recenzi, no… asi o další dva.

Můj názor:

Po pravdě, vůbec jsem neplánovala Zář recenzovat, protože jsem ji četla v době, kdy jsem recenze nepsala na úplně každou přečtenou knihu a navíc jsem si říkala, že když bude na světě o jednu zdrcující recenzi míň, také se nic nestane. Jak se ale ukázalo, někteří z Vás čtenářů jsou opravdu masochisté, a touží po negativní recenzi. A co já bych pro Vás neudělala, že? Takže dnes přicházím s mírně brutálním a shazujícím názorem na knihu, kterou už si vážně víckrát nepřečtu.

Celá recenze by se dala shrnout jen do pár slov a byla by to slova nepěkná. Kdybych měla alespoň některá z nich vypsat: neoriginální, naivní, přeslazený příběh s ještě neoriginálnějšími, naivnějšími a přeslazenějšími hlavními hrdiny. Musím říct, že bezprostředně po dočtení jsem z toho zase až tak špatné pocity neměla, jednoduše další z těch méně povedených knih, ale teď, když se mi to pořádně proleželo v hlavě a mám načteno zase o trochu víc, vidím, jak nedomyšlený příběh vlastně byl.

Co se týče andělského tématu. Po většinu času je mi skutečně jedno, o jaké nadpřirozené bytosti čtu. Zda má rohy, ocas, ostré zuby nebo křídla a svatozář je mi celkem jedno. Ale přesvědčila jsem se, že ty typicky andělské série často stojí za prd. Proč? Andělé mají být čisté, nevinné, dobro chtivé bytosti- co jsem ale viděla v této knize, byly spíše naivní, rádoby vtipné a nápomocné malé potvůrky, ze kterých se mi kazily zuby. A to nemluvím pouze o hlavních postavách- andělech, u těch by se to ještě dalo mírně akceptovat. Když jsem viděla, jak se chovají veškeré jiné postavy (i kluci), jak sladce promlouvají, jaké prostoduché představy jim omývají mozečky. Bylo to vážně docela k popukání… nebo k pláči.

Když bych se měla bavit o dějové linie, myslím, že bych ji popsala doslova: hrůza. Vážně, odvěký boj dobra a zla je sice fajn, ale podat to až v takové formě mi přišlo trochu přitažené za vlasy. Po celou dobu knihy se nedělo absolutně nic, hlavní postavy spolu akorát pořád cukrovaly a mluvily o tom, jak spolu nemohou být. Když teď pomyslím na konec knihy, kdy přišlo jakés takés vyvrcholení příběhu, docela se popadám za břicho. Konec vystřižený jak z vážně špatné telenovely, kdy každá jediná věc dopadla naprosto podle mého očekávání. Nebyla v tom ani špetka (ani špetka!) nějakého napětí, nedej bože aby snad něco nedopadlo jinak než happy-endově.

Hodnocení:

Jsem sice člověk, který nemá rád nedokončené série a tak si i tu nejméně povedenou chce dočíst, ale tady asi udělám výjimku. Vůbec nemám chuť hrnout se do druhého dílu (Zásvětí), protože tohle bylo vážně něco nezvykle špatného. Tak nezáživný příběh jsem vážně nečetla už delší dobu a říkám si, že pokud můžete, možná se raději vyhněte Záři obloukem, protože bych řekla, že je až skoro škoda za takovou knihu utrácet.

Musím ale podotknout, že autorka Alexandra Adornetto byla velice mladičká, když knihu psala, takže třeba budou další díly o něco lepší, nebo dokonce další série, kterou se rozhodne napsat. 

5/10

Trailer ke knize:

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde

Pád by Lauren Kate (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Nebudu předstírat, že jsem si Pád přečetla díky Čtení na slepo, kde jsem si knížku vylosovala už před dlouhou dobou. Bylo to hlavně kvůli tomu, že se mi na aukru nějak připletla do cesty a jelikož byla na mém to-read listu už nějakou dobu, rozhodla jsem se jít na to způsobem ‚pokus, omyl‘ a risknout to.

Můj názor:

Pád Vás už na začátku přivítá zvláštním prostředím- internátní školou Meče a kříže. Tím tady originalita začíná a bohužel i končí. Moc se mi líbilo vykreslení celého toho komplexu budov, starého hřbitova i Luciiných spolužáků. Oblíbila jsem si hlavně všechny vedlejší postavy, které na sebe dost strhávaly pozornost. Nebyly to jenom tak nějací okolo procházející lidé, ale měli svůj příběh, svoje chyby a mindráky a právě to (společně s prostředím polepšovny) tomu dodávalo hezky tajemnou strukturu.

Jak už jsem podotýkala na začátku, prostředí polepšovny je asi to jediné, které bylo v příběhu originální. Vážně jsem docela zvyklá na stereotypní vyprávění, i postavy, které jako by autoři brali přes kopírák, ale co si budeme povídat, co je moc, to je moc.

Když to vezmu dokola a dokola, knížka je na celém světě velmi populární, takže si říkám, že musí mít něco do sebe. Mně ale připadalo, že je to jen obměna všech dnešních knih pro mládež (ale co dnes není, že?) a potom už jde jen o to, který z debutů si najde více fanoušků. Dle mého, by knížce neuškodilo něco trochu exotického a neočekávaného.

 

Luce mi byla mírně nesympatická a pořád jsem měla pocit, že se v ní sváří všechny vlastnosti, které u hlavních hrdinek nemám ráda. To jak mluvila a přemýšlela, mi bylo těžce proti srsti. Jednoduše jsem si nemohla pomoct, ale myslím, že člověk v její situaci by se zachoval naprosto jinak. 

Cam byl poměrně charismatický a mně asi nejsympatičtější. Většinu času jeho chování nebylo postavené na hlavu, což jsem po zkušenostech s Luce docela ocenila.

Daniel nebyl jako hlavní hrdina vyloženě špatný (typický tajemný chlápek, kterého najdeme už snad v každé knížce), ale zdá se mi, že působil až příliš důležitě.

Hodnocení:

Občas mi připadalo, jako by autorka už honem spěchala, aby knížku dopsala. Musí se knize ale nechat, že byla oddechová a nenáročná, takové jednodenní čtení mezi něčím náročnějším. Líbilo se mi propojení minulosti s knižní přítomností, to je něco, co mě vždycky dokáže uchvátit. Styl psaní taky nebyl vůbec marný a Lauren Kate má každopádně velký talent, ale mohla by postavám dopřát trochu více emočního vyžití, příběh trošku rozvinout a poskytnout nám více detailů, díky kterým by čtení dávalo větší smysl. Jak říkám, slohově v pořádku, ale příběhově to mohlo být lepší. Knížku bych doporučila lidem, kterým se líbil Zavržený, možná i Stmívání a Zář.

6,5/10

Původní trailer ke knize:

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde

Lovkyně snů- Vstříc temnotě by Lisa McMann (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem: 

Musím říct, že Lovkyně snů je strašně zajímavý kousek. Na jednu stranu v knize najdete spoustu věcí, které vytknete, byli byste schopní celou recenzi prokecat jen zápory, ale na druhou stranu je to ta kniha, která Vás i přes zápory baví. Protože je svižná, oddechová, rychle a hezky se čte a vy si u ní odpočinete. Poslední dobou takových knih nacházím čím dál víc a už ani nevím, jestli to není moje osobní ‚paranoia‘ nebo takový pocit má skutečně z knih více lidí. Každopádně tenhle můj vnitřní pocit mě taky přiměl okamžitě si přečíst i druhý díl Lovkyně. Snad Fragment nezklamal a nachystal pro nás další skvělou knihu.

Můj názor:

Existují knihy špatné a taky existují knihy skvělé. Máme tu ale i něco mezi tím, tzv. zlatý střed, a pokud bych měla Lovkyni snů někam zařadit, určitě to bude tohle místo. Jak už jsem podotýkala v recenzi na první díl, námět je opravdu skvělý a nápad to je poměrně originální. Zpracování mi ale přijde už trochu horší, jakoby ho autorka odflákla. Snažím se to pochopit jinak, ale mám dojem, jako by bylo skoro škoda takového tématu k autorce, která ho napsala jaksi neosobně. Styl psaní je hrozně holý a spíš mi přijde jako scénář, kde je akorát popsáno, kdo kde udělal, jak to udělal a kdy to udělal. Bez jakýchkoli emocí.

Oproti prvnímu dílu, ale druhý byl mnohem lepší. S celkově lepší zápletkou, napínavější a smysluplnější. S postavami jsem byla už trochu seznámená z prvního dílu, takže jsem věděla co od nich čekat. Pořád ale mluvíme o knížce, která je dobrá, ale průměrná. Nemůže se měřit s Vampýrskou akademií, Hunger games nebo Dechem. Na téhle cestě se Lovkyně zasekla někde uprostřed, a i když vidím velký pokrok mezi prvním a druhým dílem, stále to není ono. Nemá to šmrnc.

Celou dobu je asi každému jasné, co se stane na konci, co bude následovat a i když se mě autorka snažila přimět, že bude nějaké překvapení, nakonec jsem skončila akorát zklamaná, že žádný velký zvrat nepřišel. Občas mi přišlo chování postav trochu nepřirozené a neopodstatněné, jako by je na chvíli ‚posedl‘ někdo jiný. Hlavní hrdinové tvoří dohromady sympatický, ale nijak neobvyklý pár. Janie, je klasický outsider, ale přesto se mi zalíbila. Možná je to její mluvou, nebo takovým odtažitým chováním, kdo ví. Cabel je jednoduše Cabel. Typický typ z knih tohoto druhu- tajemný, ale přesto starostlivý.

Hodnocení:

Spousta lidí si Lovkyni snů jako sérii velmi chválí a říkají, že druhý díl je nejlepší. Já osobně doufám, že třetí díl bude ještě o špetku lepší. Řekla bych, že pro náročnějšího čtenáře, který obvykle nečte knížky tohoto druhu, se Lovkyně snů příliš líbit nebude a být jím, sáhla bych po větších fenoménech, jako např. jmenovaná VA a Hunger games. Méně náročnému čtenáři nebo někomu, jako jsem já (někdo, kdo se s knížkami podobného typu často setkává) by se Lovkyně mohla líbit a říkám si, že by se určitě mohla stát i oblíbenou sérií. Celkově jde o věc vkusu a na Lovkyni přesně sedí pořekadlo- nezklame, nenadchne. Další díl si ale určitě přečtu, už jen z toho důvodu, že nemám ráda nedokončené série.

5,5/10

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde

!Moc děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

Lovkyně snů- Procitnutí by Lissa McMann (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Lovkyně snů je zajímavý kousek, který člověka tak nějak uchvátí už na první pohled. Přesněji řečeno, mě určitě uchvátil na první pohled. Abych pravdu řekla, nejsem si úplně jistá, proč jsem z toho kvanta různých fantasy knih sáhla právě po téhle. Můžu to nazývat nutkáním, nebo třeba náhodou. Jediné, co vím určitě je, že tahle série má vážně dobré ohlasy a co jsem kde slyšela, všem se moc líbila, možná právě proto, jsem si ji podvědomě vybrala a přečetla.

Můj názor:

Já myslím, že zdůrazňovat nějakou originalitu, co se začátků YA knih týče je už docela zbytečné. Většinou nás přivítá střední škola, školní lavice a ti starší z nás si můžou zavzpomínat na staré časy. Pro ty z nás, kteří tuto nevelmi oblíbenou instituci stále navštěvují, může být vracení se do ní stále znovu a znovu i ve volném čase trochu ohrané. Stejně tak ohrané je to i pro mě, ale řekněme, že nad tím vždy přivírám oko, protože je vážně těžké nějak se od začátku odpíchnout a vymyslet něco poutavého a čtivého.

Až ke konci jsem se dozvěděla, jak to v tomto světě vlastně všechno funguje a určitě se mi líbil celkový nápad. Lovkyně snů je námět zajímavý a já mám takový pocit, že jsem ho snad nikde jinde ani nezachytila. Možná mě trochu mrzí, že zpracování už zas tak slavné nebylo, ale co se tématu týče, tak určitě přičítám bod k dobru. Sama se o sny docela zajímám (jejich symbolika je často hodně zajímavá) takže mi příběh byl blízký a já si ho užila.

Co se zpracování týče. Na můj vkus byla celá knížka až příliš rozškatulkovná do jakýchsi odvětví, kapitol a částí, díky kterým mi to celé připadalo takové umělé a až moc naplánované. Nebyla v tom žádná volnost a iniciativa. Příběh byl vyprávěný hrozně zkrátka, bez emocí a stroze. Občas jsem si připadala, že čtu nějaký scénář a jenom se posouvám od jednoho kroku k druhému. Na mě to působilo hrozně ploše a nedůvěryhodně. Měla jsem někdy až pocit, že se sama v nějakém tom snu vznáším.

Naopak pěkně vykreslené byly samotné sny, které byly velkou součástí knihy. Byly správně pomotané a nesmyslné, přesně takové, jaké opravdové sny jsou.

Hodnocení:

Připadala jsem si trochu jako na horské dráze. V jednu chvíli vážně super, poutavý příběh, který měl šťávu a hlavně hlavu a patu. Za chvíli trochu poťouchlý zvrat událostí, při čemž jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. To samé postavy. Pro mě to byli úplní cizinci, vůbec jsem je nestačila nijak poznat, nebo si je oblíbit. Jakékoli vztahy mezi nimi byly těžko uvěřitelné až občas iracionální. Vysvětlete mi, jak může postava někomu tak neskutečně věřit, když se ani pořádně neznají a navíc jí k tomu ten dotyčný ani nedal důvod. Působilo to na mě trochu jako takový dívčí naivní románek, který čas od času postrádal vyšší smysl věci. Na druhou stranu bych knížku nazvala ‚knižní jednohubkou‘, protože musím vážně uznat, že se četla skvěle a hlavně rychle. Takže s poutavostí to taky nebylo nijak špatné.

5/10

 Trailer ke knize:

Zdroj obrázků 

Knihu můžete koupit zde

!Mockrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

Dcera kostí a dýmu by Laini Taylor (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem:

Dceru kostí a dýmu jsem měla v merku už strašlivě dlouhou dobu. Young Adult knih je v poslední době hrozné množství a tak jednoduše nestíhám číst všechno, co zrovna vyjde nebo vyšlo. U téhle krásky jsem ale úplně jistě věděla, že musí být na seznamu mých přečtených knih. Nejen, že se děj odehrává v Praze, což je u zahraničních knih docela neobvyklé, ale odvěký boj dobra a zla je mi prostě blízký. A tak když se konečně uvolnila v knihovně, chňapla jsem po ní rychleji, než někomu vůbec stačila přijít do zorného pole.

Můj názor:

Knihy v žánru fantasy už se skoro vůbec nepodobají těm původním, opravdovým ‚fantasy‘ jako je třeba Pán prstenů, Hra o trůny nebo Eragon. Žánr Young Adult se od těchto děl odtrhl a prorazil si vlastní cestu. Doprovázejí ho sice podobné prvky, které jen tak nezmizí, ale usadilo se v něm i cosi novodobého, co obsahuje teď už většina fantasy knih pro mládež. Mladá dívka, tajemný chlapec, osudová láska a jak už jsem psala, odvěký boj dobra a zla. V jisté míře už je to otravné, ohrané a neoriginální, na druhou stranu takové příběhy většinou vyhledáváme, protože doufáme, že se mezi těmi tisíci najde jeden, který se nám do srdce vtiskne právě proto, že si i mezi těmi spousty našel cestu ven z jednoho chumlu a vynikl tak něčím jedinečným.

A takový je i příběh o Karou, dívce, která vyrůstala mezi chimérami, bytostmi zla. Už od začátku z knihy srší jakási odlišnost a i atmosféra při čtení mi připadala podivně jiná. Jako by to v místnosti jiskřilo očekáváním. Pokud tuto atmosféru taky vycítíte, tak po chvíli jednoduše přestanete hledat nějaké chyby, nebo podobnosti s jinými knihami. Recenzenti na chvíli vypnou mozek recenzenta a zapojí mozek čtenáře, prostého čtenáře, který knihu po dočtení nemusí hodnotit. A vyplatí se to, věřte mi. Pokud knize dáte šanci, je tu velká šance, že objevíte něco skvělého, co si ponesete ještě dlouhou dobu s sebou.

Svět chimér a andělů (jakkoli může být otřepaný) měl neocenitelné kouzlo a já si říkám, že z Young Adult knih byl tento svět propracovaný snad nejdokonaleji. Každá částečka byla protkána kouzlem, legendami a prastarými pověstmi, které celý příběh doplňovaly. A že mu to přidalo na reálnosti a efektivitě.

Byla jsem příjemně překvapená z celého vykreslení vztahu mezi chimérou a andělem. Karouina zdrženlivost a prudká povaha vs. Andělské kouzlo tajemného mladíka. Autorka neuspěchala žádný z momentů vzájemného jiskření mezi těmi dvěma. Tahle láska, ten vztah co mezi nimi vznikl, byl na hony vzdálený od ‚věčné lásky‘ která pohlcuje téměř každou knížku pro teenagery. Tohle mělo hloubku, opodstatnění a uvěřitelnost. Znělo to a bylo to opravdové, téměř skutečné.

Hodnocení:

Dcera kostí a dýmu je příběh, který si buď Vaše srdce získá, nebo ne. Neocitnete se nikde mezi. Z vlastních zkušeností mohu říct, že pokud Vám právě tento příběh přijde v chuť, nebudete moci dlouhou dobu najít nic podobného. Ohromí Vás nádherně zpracovaný příběh opletený povídačkami a legendami, do jehož struktury autorka bravurně zapracovala jak lásku k blízké osobě, tak i lidem, kteří nás vychovali.

9/10

Původní trailer:

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde

Vampýrská akademie 3- Stínem políbená by Richelle Mead (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

No, dnes se Vás (i sebe) pokusím nezdržovat sáhodlouhým popisem toho, jak jsem se ke knížce dohrabala, jelikož na mě čeká spousta recenzí k napsání, textový editor mi nadává za mou lenost a na stole se mi kupí hromádka knih z knihovny, které si musím co nejdřív přečíst. Upřímně je mi líto, že nedokážu číst více knížek najednou. Nicméně, Vampýrská akademie trojka ke mně přilítla ze zdroje známého jako knihovna a kdybych Vám měla prozradit, proč jsem si tuhle knihu vybrala, nebo proč jsem ji vůbec vzala do ruky, moje odpověď by byla asi taková: Lidi řekněte mi upřímně, kdo z Vás by se na Stínem políbenou nevrhl útokem?

Můj názor

Jak už jsem zmínila v úvodu, Vampýrská akademie není něco, co jde jen tak přehlížet. Věřte mi, snažila jsem se, ale nakonec k ní stejně dojdete. Buďto to bude delší cestou, nebo kratší. Takže ti z Vás, kdo se pořád ještě VA brání, mám pro Vás vzkaz: Vzdejte to, ona si Vás najde. Nemůžu samozřejmě říct, jestli se každému člověku bude líbit, profesionální kritici by na ní určitě našli nějaké ty chyby, ale já, jako recenzentský amatér a obyčejný pozemšťan musím říct, že VA je skvělá jízda, kterou si užijí (více či méně) lidé snad každé generace.

Obecně u celé VA nacházím většinou jen klady, zápory se občas taky vyskytnou, ale jsou v menšině. Konkrétně u třetího dílu série se klady i zápory poměrně vyrovnaly, za to to ale celé přebila napětím nabité atmosféra, která byla celkově v tomto dílu z celé série asi největší. Stínem políbená byla přímo napěchovaná tajemstvími a záhadnými a neobjasněnými záležitostmi. Abyste mě dobře chápali, nemá nic proti záhadám, ale pouze v případě, že je přede mnou jako čtenářem uchováno tajemství a já se tedy dozvím celé vyústění až spolu s hlavními hrdiny. Tentokrát ale kniha obsahovala ten druhý druh tajemství- kdy jsou mi informace už poskytnuté a já jen čekám, až na to všichni ostatní přijdou.

Co se týče další skutečnosti, která výrazně snížila moje mínění o české verzi série- je to věc, za kterou autorka nemůže a tak s ní příliš nemůžu zasahovat do celkového hodnocení. Naše milé Domino si totiž mírně pohrálo s anotací a prozrazuje toho na můj vkus až příliš. V mnoha knihách popisek knihy zasahuje do čtenářovy představivosti a vybarvuje v podstatě celou knižní zápletku, ale tentokrát toho bylo až moc. Proto jsem se po předchozích zkušenostech rozhodla raději u téhle série anotace nečíst, a pokud jste jedni z těch, kteří se na Vampýrskou akademii těší a ještě ji nepřečetli, poradím Vám prostě se nechat překvapit a na anotaci se vykašlat.

 

Ačkoli jsem před přečtením znala mírný nástin toho, jak se události budou vyvíjet, byla jsem překvapená, jak bolestně mě zasáhla každá tragická událost. Napětí jsem pociťovala přesně tam, kde mělo být, smutek a žal čišely z míst, odkud měly. To jenom dokazuje, jak překvapivé závěry umí Richelle vyvodit a to i přesto, že jsem věděla, kudy se příběh bude ubírat.

Hodnocení:

Co se týče téhle série, jsem ochotná odpustit jí téměř všechno. Ať totiž poukážu na cokoli, co mě při čtení zaráželo, zcela to zakryje fakt, že kniha toho sama o sobě člověku hrozně dá. Občas totiž ani není třeba žádný katastrofický námět, apokalypsa nebo hlavní hrdina na pokraji smrti. Často stačí pouze to, jak na nás kniha působí a jaké pocity v nás vyvolává. A já musím říct, že moje pocity ze Stínem políbené byly skrz na skrz skvělé.

9,5

Knihu můžete koupit zde

Zdroje obrázků zde