Mise by Allen Zadoff (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem:

Mise se pod původním názvem Boy nobody, proslavila v cizině už před delší dobou, ale já se musím přiznat, že s mými nízkými znalostmi vycházejících knih v zahraničí, jsem o ní neměla do nedávna ani ponětí. Nicméně mě ale zaujala hned v první moment, kdy jsem si přečetla její českou anotaci. Podvědomě jsem věděla, že mě to bude bavit a kniha bude něčím jedinečná. A nespletla jsem se!

Můj názor:

Příběh začíná, když hrdina dokončuje jednu z jeho misí. První věc, co Vás trefí do očí, je způsob, jakým autor knihu vypráví. Jako by už od začátku měl promyšlený každý detail, jako by Vás jaksi vodil za nos a pohrával si s Vámi. V hlavě se Vám rodí možné cesty, kudy by příběh mohl jít, ale nikdy se netrefíte do toho, co autor vymyslel. Má knížku promyšlenou ze všech různých stran, a ačkoli Vás možná budou někdy přepadat různé teorie o tom, proč jeho svět a jeho zápletka nejsou zas tak dokonalé, určitě Vám to ani v nejmenším nezkazí prožitek z knihy.

Nejdříve jsem myslela, že je příběh skutečně jen o tom zabíjení. Voják dostane úkol, zadání. Jde a splní ho. Jenže ono to má všechno mnohem větší perspektivu, jakousi promyšlenost, které jsem si – přiznám se – nemyslela, že by byl autor schopen. Vmetl do tohoto zdánlivě přímočarého příběhu logiku, skoro až psychologická zamyšlení, která by sice člověku v normálním životě vůbec nepřišla srozumitelná, ale takto – zamotaná do příběhu – dávají naprostý smysl.

Kniha je – jak jsem už psala – víc zaměřená právě na naši psychiku. To, jak přemýšlíme je specifická věc každého z nás a já jsem víc než ráda, že jsem měla možnost nahlédnout do hlavy někomu, jako byl hlavní hrdina. Zahrne Vás tolika různými spekulacemi, že budete často uvažovat nad tím, jestli ten kluk vůbec ví, co dělá. Ale on to opravdu ví. Nezná špatné svědomí, protože si myslí, že dělá správnou věc. A o tomto také tato kniha je. Dává nám možnost zamyslet se nad tím, zda děláme špatné věci proto, že si myslíme, že je to pro větší dobro (jak sám autor napsal).

Rovněž jsem se několikrát taky musela zamyslet, zda je možné, aby všechno tohle vzešlo z autorovy hlavy. Tolik znalostí jak o boji a zbraních, tak i o lidech. Tahle psychologie mě naprosto uchvátila.

Chlapec nikdo byl velmi zajímavá postava. Celou dobu si myslíte, že víte, co každou chvílí udělá. Víte, kam jeho chování směřuje, protože je to přeci jen voják řídící se pravidly. Ale pravda je, že to byl neskutečně pozoruhodný charakter, který podstatně ovlivnil kvalitu a atmosféru knihy. Nejsem úplně schopná specifikovat jeho vlastnosti, ale vím určitě, že bych se s člověkem jako on – schopným pohlédnout Vám do duše jen díky Vašim gestům a řeči těla – nechtěla setkat.

Hodnocení:

Tato kniha mě upřímně velmi překvapila. Z jedné strany dobrým způsobem, z druhé strany tím špatným. Kdybych to shrnula, zamilovala jsem si způsob, jakým hlavní postava uvažovala, autorova vyprávění mělo šmrnc a závěr příběhu? Naprosto šílený a brilantní. Ale čekala jsem víc napětí, víc – i když to bude znít neuvěřitelně – nebezpečí. Kniha byla dobrá, nadprůměrná dokonce a byl to jeden z mála kousků, které skutečně překvapí. Doporučila bych ji všem, kteří si potrpí na originalitu a snesou trochu toho depresivního smýšlení.

8/10

Zdroj obrázků zde a zde

Knihu můžete koupit zde

!Mockrát děkuji nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku!

Rezistence by Veronica Roth (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Tentokrát bude odpověď na tuhle otázku poměrně jednoduchá. Ačkoli jsem se úporně snažila se od této série po prvním dílu odtrhnout a konečně se vrhnout na všechny ty recenzní výtisky co mám doma, jednoduše jsem to nakonec musela vzdát. Divergenci jsem si naprosto zamilovala a díky ní taky dala šanci většině ostatních dystopií. Že si přečtu druhý díl, byla jistota.

Můj názor:

Měla jsem trochu obavy, když jsem knihu začínala číst, protože jsem všude možně četla rozporuplné názory na její kvalitu. Někteří si stáli za tím, že byla Rezistence stejně dobrá jako Divergence, někteří naopak knihu mírně zavrhli a říkali, že je zklamala. Já jsem v průběhu čtení pořád čekala na ten zkrat, kdy se objeví něco, co fanoušky tak pobouřilo, ale nakonec jsem to nenašla. Čtení druhého dílu jsem si užila stejně, jako čtení prvního.

Pro mě má tato série, a zvlášť Rezistence, jednu neocenitelnou vlastnost, kterou člověk u každé knížky nenajde. A to je ta atmosféra. Ten pocit, když knihu čtete. Jak Vás zamrazí při každé děsivé situaci, žaludek se stáhne, když některá postava zahyne, oči se rozzáří, když jsou na scéně hlavní hrdina a hrdinka. Ne každá knížka Vám sedne, ať je jakkoli dobrá nebo kvalitní. Tohle je jednoduše na každém z nás. Stejně jako máme každý rádi jiný žánr knihy, je tomu stejně i u každého jednotlivého díla. Takže ano, já si knížku užila i přes malé drobnosti, které mi vadily. Protože jsem si zamilovala ten pocit, který jsem při čtení měla.

Veronica Roth má neskutečný talent, co se popisování týče. Ačkoli příběh vyprávěla Tris- drsňačka, která si ne zrovna často připouští nějaké emocionální výbuchy- kniha byla právě po té emoční stránce výborně vybarvená. Tady jde vidět, že hlavní hrdinka nemusí být nutně ukňouraná a přecitlivělá, aby dokázala v lidech probudit nějaké pocity.

Teď se pomalu dostávám k těm několika málo záporům, které mi čtení trochu ztěžovaly a znepříjemňovaly. Často se Rezistenci vytýká, jak se postavy chovaly, jak spolu mluvily a komunikovaly. V tomhle bodě tedy musím souhlasit s blogery, které kniha zas tak neoslnila. Je pravda, že jsem se čas od času pozastavovala nad Tris a Tobiasem, nebo vlastně kteroukoli jinou postavou. Způsob, jakým se chovali a cesta, jakou se jejich myšlenky ubíraly, byla často dost nelogická a já jsem naprosto nechápala, jak k takovému, či jinačímu závěru dospěli. Probíhaly konverzace ne úplně přirozené, spíš jako by spolu mluvili nějací mladší umínění sourozenci, než skoro dospěli lidé, kterým jde o život.

Hodnocení:

Rezistence pro mě opět byla jednou z knih, která mi ukázala, co je opravdu důležité a jak člověk občas musí přinášet vlastní oběti, aby pomohl svým přátelům a rodině. Dokázala a potvrdila, že lidé opravdu mají svědomí, jen se občas bojí ho zapnout a používat. Užívala jsem si veškeré citáty a epické momenty nabité jiskřivým napětím, láskou a odhodláním. Teď ještě nějak zabít ten čas, který zbývá do českého vydání třetího dílu!

9/10

Trailer ke knize:

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků zde

Knihu můžete koupit zde

It's not summer without you by Jenny Han (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Tak tohle bylo, vážení záhadou i mně. Nikdy bych neřekla, že zrovna It’s not summer without you bude první kniha, kterou v angličtině přečtu. První díl se mi totiž sice líbil, ale nebylo nic zas až tak světoborného, že bych se s chutí chtěla pouštět do pokračování- navíc anglického. Samotnou mě to tedy docela překvapilo, stejně jako to, že se mi knížku povedlo ve zdraví dočíst.

Můj názor:

Léto, kdy jsem zkrásněla (první díl série) jsem zhodnotila docela negativně, protože jsem v něm neshledala nic extra mimořádného, jen průměrný dívčí románek s mírně zajímavou zápletkou a happy-endovým koncem, který mi přišel děsně kýčovitý a předvídatelný. Proto mě docela překvapilo, když mě druhý díl tolik nadchnul. Nejsem si jistá, jestli to zčásti nebylo i tím, že jsem ho četla v angličtině, ale působil na mě mnohem lépe, tak nějak seriózněji a opravdověji.

Celá zápletka a smysl knihy se stále točí kolem jedné záležitosti a nemohu říct, že by děj byl nějak komplikovaný, ale mě to jednoduše bavilo. Člověk nad tím při čtení nemusí nijak zvlášť přemýšlet, protože události se mu jako film přehrávají před očima. Určitě nejsem jediná, která by ocenila trochu víc toho napětí a vzrušení, ale na rozdíl od prvního dílu trilogie tentokrát to celé alespoň mělo trochu spád a hlavu a patu. Co se týče angličtiny, jako naprostý začátečník můžu tuhle knížku vřele doporučit. It’s not summer without you byla pro mě úplně první kniha v angličtině a sama jsem nečekala, že se s ní poperu tak dobře. Napomohl tomu lehký, příjemný a uvolněný styl, kterým autorka píše a jednoduchá, hovorová angličtina, na kterou jsem si za chvíli zvykla. I přes to, že jsem neznala všechna slovíčka a čas od času jsem si musela něco vyhledat, celkově se dal text pochopit velmi dobře a samotnou mě překvapilo, že se mi stránky tak rychle míhaly před očima.

V prvním díle jsem si hlavní hrdinku, Belly, nijak zvlášť neoblíbila. Nebyla ničím zvláštní a výjimečná, pro mě jen další tuctová hlavní hrdinka. Její chování v tomhle dílu se mi ale zamlouvalo o něco víc a často jsem byla i překvapená nad myšlenkovými pochody a zamyšleními, co se v knížce objevovaly. Chápejte, čekala jsem spíš příběh o letním románku, než skutečné zamyšlení, stejně jako tomu bylo v prvním díle, proto mě náhlý obrat příjemně překvapil.

Co se týče dvou bratrů. Conrad a Jeremiah jsou oba úplně jiní a jako charaktery určitě zajímaví. Musím se přiznat, že sympatičtější mi byl Jeremiah- snílek, který se věčně usmívá jako sluníčko a dodává tak pozitivní energii svému okolí. Conrad byl bručoun, ten typický tajemný chlapík, jehož činy nejsou moc opodstatněné. V tomhle případě mě to ale spíš štvalo, než nějak naplňovala napětím.

Hodnocení:

V druhý díl trilogii disponoval mnohem skutečnějším příběhěm o opravdových problémech. Dokázal vtisknout skutečný pocit ztráty a všechny kapitoly s ‚pohledem do minulosti‘ byly pěkně propracované a celé knize dodávaly originalitu a jedinečnost. Hlavní hrdinka byla více dospělá a sympatičtější, přičemž už dokázala rozlišit to vážně od nedůležitého. Kniha měla řád a smysl a já byla opravdu ráda, že právě tohle dílko si navždycky můžu pamatovat, jako moji první knihu v angličtině.

8/10

Pohled na sérii:

Trailer:

Zdroj obrázků tady a zde

Knihu můžete koupit zde

Nick a Norah- Až do ochraptění by Rachel Cohn a David Levithan (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Řekněme, že už byla delší dobu v mém podvědomí, ale až anotace, kterou jsem si přečetla u regálu v městské Mahenově knihovně, mě přiměla vzít si ji domů a hned přečíst. Strávila jsem u ní jeden hezky pročtený večer a slupla jako jednohubku za několik hodin.

Můj názor:

Zoufalý basista+ drzá posmutněla holka+ jedna noc v New Yorku= jeden skvělý příběh.

Celá recenze by se dala shrnout asi takovouto rovnicí, ale já bych to chtěla trochu rozvést a naznačit tak, jak jedinečná a specifická pro mě kniha byla. Vezmu to hezky od začátku. První věc, kterou si nutně musíte uvědomit už po první stránce je, že tohle dílko si zapamatujete. Opak snad ani není možný. Nemůžu zaručit, že bude vzpomínka na tuhle knihu čistě pozitivní, protože knížka má své zápory, ale jistá je jedna věc. To, jak autorka komunikuje se čtenáři vkládá do příběhu cosi ze sebe a dává mu šmrnc, drzost a tajemnost je čistě originální věc a to vám povídám- tohle si zapamatujete. Protože takto specifický sloh snad žádná jiná kniha nemá.

Často je problém se složitými souvětími prokousat a porozumět jim správně, ale mě to bylo upřímně jedno. Nevadilo mi, že jsem musela některá stránky číst čtyřikrát, než jsem pochopila, co je na nich skutečně napsané. Strašně se mi líbila ta hravost, ironie a humor s jakým to bylo napsané. Knížka byla živá, jakoby sama dýchala a přemýšlela a nutila tak k zamyšlení i nás.

Po anotaci a možná i prvních několika stránkách bych odvodila, že příběh bude o drogách, pivu, koncertech a dvou rádoby vtipných puberťácích, kteří věčně jenom naříkají na svůj zpackanej život. A nemohla jsem se mýlit víc. Kniha nám ukazuje, jak to jde s životem nahoru a dolů, z kopce a do kopce, jak nám jeden večer může změnit celý život a jak hudba může spojit dva naprosto odlišné lidi dohromady. Knížka je nabitá emocemi- touhou po pochopení, láskou, žárlivostí i vztekem k okolí i sobě samému- ale zároveň nám ukazuje úplně nový pohled na svět očima dvou jiskrných a vtipných hlavních hrdinů.

Když už se dostávám právě k hlavním hrdinům. Knížka je vyprávěná z pohledu dvou lidí, obdrzlé a věčně sarkastické Norah, která mi byla vážně děsně sympatická a trochu potrhlého, iluzemi zničeného kluka Nicka. Každý je jiný, ale každý je jedinečný, protože svůj příběh vypráví z jiného úhlu pohledu. Změna myšlení mezi ženskou a mužskou postavou je v kapitolách téměř hmatatelná a já myslím, že přesně tak to má být. Konečně jsem narazila na hlavní hrdiny, bez zbytečných mindráků, se skutečnými problémy a hlavně s vášní je doopravdy řešit.

Hodnocení:

Celá kniha popisuje jeden jediný večer, ve který se toho upřímně stane víc, než v kdejaké akční knize o pěti stech stranách. Nemůžu ani zavadit o slovo ‚nuda‘, protože tenhle příběh je všechno, jenom ne to. Neskutečně jsem se bavila a nasmála, po celou dobu čtení jsem na tváři měla přiblblý, blažený úsměv a bez záchvatů smíchu se čtení neobešlo. Můžu jenom doufat, že takovýchto knih bude víc a víc a budou, stejně jako tahle, přinášet smích i ponaučení.

8/10

Knihu můžete koupit zde

Zdroj obrázků