Na druhý díl této série jsem čekala už od té doby, co jsem
přečetla poslední slovíčko toho prvního. Zamilovala jsem si
autorčin styl psaní i Juliettin příběh, takže přečtení
druhého dílu bylo pouze otázkou času.Můj názor:
V případě tohoto příběhů se mi ještě nestalo, že bych našla čtenáře, který by byl z knihy rozpačitý. Na pochybách. Někde „uprostřed“ cesty. Buď si knihu lidé zamilovali, nebo ji úplně odsoudili. A pokud patříte do té první skupiny, jedno je jisté. Ani druhý díl vás nezklame. Velká část knihy – ostatně stejně jako Jsem roztříštěná – je obsažená v Juliettiných myšlenkách. Je to samozřejmě přirozené, protože ona je ta, která příběh vypráví. Je ale pravda, že v tomto díle bylo ještě méně dialogů, než v tom předchozím, a tak se čtenář může vším tím Juliettiným přemítáním a rozmýšlením cítit trochu obklopený.
Na druhou stranu sledovat Juliett jak nad něčím přemýšlí, je
rozhodně úplně jiná podívaná, než u ostatních hlavních
hrdinek. Má to jeden jednoduchý důvod. Autorka pomocí Juliett
komunikuje se čtenáři naprosto neuvěřitelným, revolučním
způsobem, který je už pro Tahereh typický. Dokázala něco
skvělého a to vytvořit originální příběh z něčeho ne zas až
tak originálního. Protože když se nad tím člověk zamyslí, co
je na Juliettině příběhu tak jedinečného? Pouze to, jak ho
autorka předložila nám čtenářům – krásnou, svým způsobem
„nesrozumitelnou“ cestou.A že ani v tomto dílu autorka nezklamala. Její jedinečnost je patrná na každém jediném slovu. Už z několika stran musí čtenář poznat, jak zajímavý člověk autorka je a jak zvláštně – v tom dobrém slova smyslu – to má v hlavě srovnané. Napětí, zvraty, tajemství, promyšlené ukryté polopravdy a pravdy. To všechno dokázala bez sebemenších problémů do příběhu natěsnat. Nedokážu si ani představit, jak muselo být složité příběh tak propracovaně vymyslet – tak, aby na sebe všechno navazovalo a dávalo smysl.
A když už tady tedy tak vychvaluji všechny částečky knihy,
možná bych mohla přejít i k postavám, co říkáte? Tento díl
se ukáže pro všechny postavy jako přelomový. Juliett se musí
smířit s tím, co je a naučit se, jak respektovat sebe i ostatní.
Zdá se mi, že ušla poměrně dlouhou cestu a od prvního dílu
určitě dospěla. Ve Jsem zlomená nám také vzniká nový, zvláštní vztah, který je v mnohém neskutečně odlišný než ten, který se rozvíjel v prvním dílu – a přesto je svým způsobem krásný. Warner v něm hraje hlavní roli a já musím upřímně říct, že jsem si toho chlapíka oblíbila. Je zvrhlý, je brutální, ale má jiskru, kterou mít Adam nikdy nemůže. Ten se v tomto díle nikam dál neposunul, nic se nenaučil, z ničeho si nevzal ponaučení. Zdá se, že se zarazil na jednom místě a proto se z něj stává jedna z těch „nemastných, neslaných“ postav.
Hodnocení:
Jsem zlomená – vlastně celá tato série – se pro mě stala klenotem. Ráda si knihy čtu stále dokola a dokola, protože vím, že se mi nikdy nemohou omrzet. Krásně se čtou, jsou napínavé, překvapivé, plné zvratů a překvapení. Nabité emocemi. A i když nemohu říct, že by druhý díl nějakým způsobem – ať kvalitou nebo slohem – překonal ten první, jeho čtení jsem si neuvěřitelně užila a mohu ho jenom doporučit.
9,5/10