Vampýrská akademie 3- Stínem políbená by Richelle Mead (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

No, dnes se Vás (i sebe) pokusím nezdržovat sáhodlouhým popisem toho, jak jsem se ke knížce dohrabala, jelikož na mě čeká spousta recenzí k napsání, textový editor mi nadává za mou lenost a na stole se mi kupí hromádka knih z knihovny, které si musím co nejdřív přečíst. Upřímně je mi líto, že nedokážu číst více knížek najednou. Nicméně, Vampýrská akademie trojka ke mně přilítla ze zdroje známého jako knihovna a kdybych Vám měla prozradit, proč jsem si tuhle knihu vybrala, nebo proč jsem ji vůbec vzala do ruky, moje odpověď by byla asi taková: Lidi řekněte mi upřímně, kdo z Vás by se na Stínem políbenou nevrhl útokem?

Můj názor

Jak už jsem zmínila v úvodu, Vampýrská akademie není něco, co jde jen tak přehlížet. Věřte mi, snažila jsem se, ale nakonec k ní stejně dojdete. Buďto to bude delší cestou, nebo kratší. Takže ti z Vás, kdo se pořád ještě VA brání, mám pro Vás vzkaz: Vzdejte to, ona si Vás najde. Nemůžu samozřejmě říct, jestli se každému člověku bude líbit, profesionální kritici by na ní určitě našli nějaké ty chyby, ale já, jako recenzentský amatér a obyčejný pozemšťan musím říct, že VA je skvělá jízda, kterou si užijí (více či méně) lidé snad každé generace.

Obecně u celé VA nacházím většinou jen klady, zápory se občas taky vyskytnou, ale jsou v menšině. Konkrétně u třetího dílu série se klady i zápory poměrně vyrovnaly, za to to ale celé přebila napětím nabité atmosféra, která byla celkově v tomto dílu z celé série asi největší. Stínem políbená byla přímo napěchovaná tajemstvími a záhadnými a neobjasněnými záležitostmi. Abyste mě dobře chápali, nemá nic proti záhadám, ale pouze v případě, že je přede mnou jako čtenářem uchováno tajemství a já se tedy dozvím celé vyústění až spolu s hlavními hrdiny. Tentokrát ale kniha obsahovala ten druhý druh tajemství- kdy jsou mi informace už poskytnuté a já jen čekám, až na to všichni ostatní přijdou.

Co se týče další skutečnosti, která výrazně snížila moje mínění o české verzi série- je to věc, za kterou autorka nemůže a tak s ní příliš nemůžu zasahovat do celkového hodnocení. Naše milé Domino si totiž mírně pohrálo s anotací a prozrazuje toho na můj vkus až příliš. V mnoha knihách popisek knihy zasahuje do čtenářovy představivosti a vybarvuje v podstatě celou knižní zápletku, ale tentokrát toho bylo až moc. Proto jsem se po předchozích zkušenostech rozhodla raději u téhle série anotace nečíst, a pokud jste jedni z těch, kteří se na Vampýrskou akademii těší a ještě ji nepřečetli, poradím Vám prostě se nechat překvapit a na anotaci se vykašlat.

 

Ačkoli jsem před přečtením znala mírný nástin toho, jak se události budou vyvíjet, byla jsem překvapená, jak bolestně mě zasáhla každá tragická událost. Napětí jsem pociťovala přesně tam, kde mělo být, smutek a žal čišely z míst, odkud měly. To jenom dokazuje, jak překvapivé závěry umí Richelle vyvodit a to i přesto, že jsem věděla, kudy se příběh bude ubírat.

Hodnocení:

Co se týče téhle série, jsem ochotná odpustit jí téměř všechno. Ať totiž poukážu na cokoli, co mě při čtení zaráželo, zcela to zakryje fakt, že kniha toho sama o sobě člověku hrozně dá. Občas totiž ani není třeba žádný katastrofický námět, apokalypsa nebo hlavní hrdina na pokraji smrti. Často stačí pouze to, jak na nás kniha působí a jaké pocity v nás vyvolává. A já musím říct, že moje pocity ze Stínem políbené byly skrz na skrz skvělé.

9,5

Knihu můžete koupit zde

Zdroje obrázků zde

Vampýrská akademie- Mrazivý polibek by Richelle Mead (RECENZE)

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

Tentokrát se to budu snažit nijak moc nerozvádět.  Zastávám názor (tedy, teď už ho zastávám), že jakmile jednou člověk okusí kouzlo knih Richelle Mead, těžce (velice těžce) se od série může odtrhnout. Existuje pouze málo knih a ság, které mě dokáží opravdu zaujmout, vtáhnout do děje a přicucnout ke knize. Vampýrské akademie se po prvním dílů okamžitě zařadila mezi jednu z nich a já nebyla schopná se čtením přestat. Naštěstí jsem měla doma i díl druhý a tak jsem se do něj okamžitě pustila. Za chvíli mi čtení celé série nějak splynula a já teď po dočtení ani nedokážu říct, který díl končil čím.

Moje hodnocení:

Každičký člověk už se asi dřív setkal s knihou, která sice svým námětem a obsahem byla skvělá, jenže se v ní nacházelo tak strašlivě moc informací, že se za chvíli začal ztrácet. Vampýrská akademie je vtlačena do světa naprosto odlišného od toho našeho. Je zde víc tradic, legend a zákonů, které čtenář sice nepochopí hned od začátku, ale nakonec jsou mu vtisknuty přímo pod kůži. Je to svět, kterého bychom asi chtěli být součástí, protože je kouzelný a magický a jednoduše působil na moje smysly pohádkově. I přes všechny záporné postavy a vlivy bylo skvělé přesunout se do jiného světa, řešit odlišné problémy my a pozastavit se nad magií a kouzly. I přes to všechno se Vampýrská akademie nezařadila mezi ty chaotické knihy. Informací bylo dost, to ano, ale byly předloženy jednoduchým (alespoň tak jednoduchým jak to jen šlo) způsobem.

Jediná chyby, kterou mohu vytknout, je naprosto zbytečná a hrozná anotace. Nejen, že čtenáři řekne, co nemá, ale navíc jsou informace špatné, nepřesné a vůbec se neshodují s konečným dějem.

Občas jsem až litovala, že je to všechno jen kniha. Bylo občas taky těžké tomu uvěřit. I přes moje počáteční odhodlání, že se nenechám zblbnout (jak Dimitrijem, tak příběhem) jsem nakonec musela uznat, že jsem to prostě nezvládla. Stala jsem se na tom příběhu doslova závislá a jak se tak koukám kolem sebe na všechny fanoušky, asi ještě nikdo nevymyslel žádné protilátky, které by moji závislost vyléčily. Všechno bylo tak skutečné, promyšlené a naprosto skvěle to do sebe zapadlo. Autorka se vyhla dětinským a puberťáckým výlevům a zařadila do svého příběhu jen to, co ho mohlo pozvednout. Na rozdíl od jiných YA knih byly hrdinky a hrdinové pohotoví, reální a působili jako lidé z masa a kostí.

Dřív jsem si říkala, co všichni tak nadělají s hlavními hrdiny. Co může být tak výjimečného na Ivaškovi? A co strážce Belikov a strážkyně Hathawayová? A co teprve princezna Dragomirová a její přítel Ozera? A pochopila jsem. Rose byla skvělá hlavní hrdinka. V prvním díle mi nebyla jinak sympatická, ale v druhém mi přirostla k srdci. Zřejmě to bude způsob jejího chování a to, jak přímo vystupuje. S nikým se nemazlí, jedná na rovinu a její sprosté výroky jenom potvrzují její reálnost. Kdo se v dnešní době nebaví sprostě, že?

Co bych mohla dodat dál? Dimitrij. Rosiin přesný opak. Snad jen podotknu, že takového přítele by si přál asi každý. Všichni dohromady tvořili skvělou partu, která přes všechny problémy a překážky drží při sobě. A tak by to mělo být.

Hodnocení:

Fandila jsem jim. Zamilovala jsem si je. Oblíbila jsem si je.

Příběh dokáže vtáhnout, fascinovat i rozesmutnět. Kdykoli si myslíte, že víte, co přijde, mýlíte se. Nevíte a nesnažte se to odhadnout. Dokáže překvapit a vyvolat emoce. A takový příběh já považuju za skvělý! Celá kniha plynula skvěle. Příběh byl přirozený a nezadrhával se. Po celou dobu jsem byla napjatá a soustředěná jen na stránky a linii příběhu. Autorka nás nenechala čekat. Stále bylo nad čím přemýšlet a uvažovat a nezmiňuju se ani, jak bylo snadné se v knize utápět a ztotožnit se s hlavní hrdinkou. Závěr byl taktéž strhující a ještě o něco lepší než v prvním díle:

9/10

Pohled na sérii:

Zdroj obrázků

Knihu můžete koupit zde