Gjorkové- Tajemství minulosti by Tereza Benešová

Můj názor:

Gjorkové- fantasy kniha od české autorky, život pod mořem, neodhalená tajemství, zvrácená minulost.      Všemi těmito spojeními by se dala kniha Gjorkové popsat. Tato knížka mě docela dobře překvapila. Očekávala jsem průměrnou knihu s neoriginálním námětem, možná trochu extravagantní, ale nic víc. Taky nemůžu říct, že by to byl nějaký zázrak, nové Stmívání či Harry Potter, to vůbec ne. Ale mé očekávání předčila.

Začátek nás uvede takřka do podzemí, obydlí upírů. Hlavní hrdinka Nefas zde vyrůstala, ale nikdy se necítila, že by sem zapadla. Ano, klasický začátek. Kniha začíná v době, kdy se něco zvrtne a mění se to. Musím říct, že upíři mě zaskočili, protože jsem absolutně neočekávala, že by v tomto světě měli také své místo. Ale budiž, nebyla to žádná třpytící se cingrlátka, takže mě to zas tak neiritovalo.

Děj pokračoval poměrně hladce a rozjížděl se. Moment, kdy se na scéně objevili jednorožci, mě tedy trochu přirazil do křesla. Já jsem vážně pro všechny pohádkové bytosti, protože vím, jak může být lidská fantazie obsáhlá, ale koně s rohem, na mě byli už trochu moc. Já bych je tam každopádně nemíchala. Sice tím příběh nabývá na takové pohádkovosti a kouzelnosti, ale přišla jsem si jako ve filmu My little pony.

 

Nefas přijíždí do podvodního světa a seznamuje se s novými věcmi, zařazením do příslušné vesnice apod. Na čtenáře je vyhrknuto poměrně dost informací naráz a příběh pomalu ztrácí na napínavosti. Doba kdy hlavní hrdinka přijíždí do školy se mi nějak srazil do jedné rozmazané čáry a kdyby se mě někdo zeptal, co přesně se v tu dobu odehrálo, tak nebudu vědět. Většinu knížky totiž zabírala Nefasina nudná školní docházka, občasný pokus někoho ji zneškodnit. Jinak nic výjimečného.

Když se potom začíná konečně něco dít, příběh má rychlý spád a teprve v tu dobu jsem hltala knížku stránku po stránce. A co teprve když přišel naprostý závěr. Musím říct, že jsem takovou bombičku ani nečekala. Sice nás čekalo klasické vysvětlení, ale mně to jednoduše nevadilo. Užívala jsem si napínavý konec, ke kterému celá kniha úspěšně směřovala a v závěru mi ani předchozí dějová linie nepřekážela v utvoření si pozitivního názoru.

Příběh celkově byl takový příjemný, čtenář se postupně dozvídal souvislosti. Čekala jsem za tím sice trochu víc, nějakou zásadní zápletku, která by se mnou pořádně zatočila. Jak tak koukám, nejsem jediná, které občas některé popisy a situace připomínaly příběh našeho dobře známého brýlatého kouzelníka s jizvou na čele. Celkově: wirgamy= hůlky, škola pro čaroděje= Bradavice, rodové zařazení (Maureeka, Praya..)= Nebelvír, Zmijozel. Podobné rysy tu byly.

Jsem človíček, který si v knížce užívá nejen napětí, ale i romantiku. A ačkoli jsem se to snažila potlačit, knížka byla jednoduše o dvanáctiletých dětech a tam se té romantiky asi moc nedočkáme.

Hodnocení:

Po prvních stránkách bych nikdy neřekla, že si příběh zamiluju a budu nedočkavě slintat po druhém dílu. A i když jednotlivé body recenze vyzněly spíš záporně, příběh jako celek se mi jevil pozitivně. Doufám, že Terka co nejdřív dopíše a vydá druhý díl, jinak se napětím zblázním J