Magie krve by Tessa Gratton

Proč jsem se na knihu vrhla útokem

No, když jsem se dozvěděla, že u nás bude vycházet kniha, jako je Magie krve, absolutně jistě jsem věděla, že si ji určitě musím přečíst. Táhlo mě to k ní ještě předtím, než jsem si vůbec přečetla anotaci, nebo nějakou recenzi. Stačil mi název a obálka a řekla jsem si: ‚Tak tuhle krásku rozhodně musím mít doma!‘

Můj názor:

Příběh nám začíná v poměrně smutné době, asi tři měsíce potom, co hlavní hrdince Sille umřeli rodiče. Žije teď pouze se svým bratrem a nově nalezenou babičkou, která je jí vlastně taky úplně cizí. Začnu tedy tímto začátkem, a jak to na mě celé působilo hned po přečtení několika stran. Ohromilo mě, jak krásně autorka vykreslila situaci, kdy se člověk dokáže sblížit s někým doposud sobě absolutně cizím jen díky tragickým událostem. Jak to lidi buďto sblíží, nebo naopak odcizí. Celkově atmosféra byla dost temná a příhodná událostem, které se staly. A ačkoli to bylo ponuré, bylo to výstižné a dobře napsané.

O autorčině talentu taky svědčí, jak dokázala ukázat názory a postoje ostatních úplně vedlejších postav, i když byl příběh vyprávěný jen z pohledu dvou hlavních hrdinů. Poukázala na to, jak se lidé bojí objevovat něco nového (v tomto případě magii) protože by to znamenalo, že nemají věci pod kontrolou. Také ale, jak se většina lidí nechce sbližovat s člověkem, který se trápí a raději toho člověka odsoudí a dají mu nálepku cvoka. Co to dokazuje? Dokazuje to jedině lidskou zranitelnost a zkaženost dnešní společnosti, což autorka vykreslila skvěle.

Co se mi neskutečně líbilo, byly také zásahy do minulosti, na které si já potrpím. Celou knihou nás doprovází zápisky jedné dívčiny z asi 19. a později i 20. Století. Postupně čtenář přichází na všechno potřebné, skládá si dohromady informace a jakžtakž si utváří celkový obraz. Já občas měla až problém všechno to sledovat, jakoby se informace míhaly kolem mě a já je nemohla zachytit. Možná to chtělo trochu všechno více objasnit, kniha na na mě čas od času působila dost zmateně.

Co se postav týče, kniha je vyprávěná z pohledu dvou hlavních postav a to Nicholase a Silly. Nicholasova číst se mi bez pochyb líbila o hodně více. Možná je to tím, že většina hrdinů v YA knihách jsou dívky a tak jsem byla ráda za změnu, nebo jen proto, že se mi líbilo na celý průběh knihy nahlížet z nějakého jiného pohledu. Každopádně mi Nick přišel jiskrnější a jako postava určitě více zajímavý.

Silla byla úplně jiná. Protřelá životem, zkroušená smutkem. Zatímco Nicholas nám ukazoval svět v zářivějších barvách, Silla se ráda schovávala za masky a uváděla mě do depresí. Ale divme se. Kdyby člověk prožil to, co ona, taky by mu nebylo do smíchu.

Hodnocení:

Atmosféra byla od začátku do konce přesně taková, jak jsem čekala. Už obálka září temnotou a jiskří magií a přesně takto jiskřivý byl i příběh. Doslova protkaný kouzly a typicky čarodějnický. Kouzla v té nejčistší formě. Co se mě týče, byla možná celá ta kompozice až příliš temná a čtenáři s ne zrovna v dobrou náladou, nebo s nějakými problémy v reálném životě by mohla na radosti ještě ubrat.

 7,5/10

Knihu můžete koupit zde

Zdroj obrázků zde a zde

!Mockrát děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku!